Vystřízlivění ze Ze-mě-třes-ení - 26. - 27. dubna 2015 - Lho, Nepál


Bivaky pod celtou

Každý se k události postavil svým osobitým způsobem. Místní první den truchlili v dlohotrvajících ceremoniích pro zemřelé. Jejich nářky se ztrácely v troubení a bubnování starodávných hudebních nástrojů. Oplakávání těl bylo srdceryvné a rozloučení s jejich dušemi hluboce emotivní.

V místních horách žijí především obyvatelé tibetského původu a jejich budhistická víra posiluje pozůstalé v zákonitostech reinkarnace, kteří se tak se zemřelými loučí jen na chvíli.


Jediné, co se zračilo v jejich odevzdaných pohledech, byla pokora a mír. Družili se v komunitě, vyčkávali oddaně na minuty příští na pláni pod velehorami, naprosto bezprizorní, bez střechy nad hlavou, přežívali pouze na holé zemi pod celtami. Duševní vyrovnanost s prokazatelně čitelným klidem místních obyvatel se mísila s průzračným vzduchem a krystalicky čistou nadějí, že přežijí. Strávit všechny následky přírodní katastrofy vyžaduje značné úsilí a soustředění. Vědomí lidí v těchto nadmořských výškách pracuje na vysokorychlostních frekvencích zintenzivňující prožívání i cítění. Prána je brána k vyšší moci zavolané kupomoci.

Události všedních dní zdobí jejich obětiny, rty v šepotu recitují mantry a černí orli střeží jejich obydlí z výšek, jež se dotýkají nebes. Nic zbytečně nepřeceňují, žádné prožitky zbytečně nedramatizují, jsou smysluplně činorodí a soustavně vydýchávají roztodivnosti přírody. Jednoduchý životní styl nenabízí prostor k psychickému zhroucení či nemístným reakcím, tyto emotivní výdobytky nezdobí jejich bytí na rozdíl od psychicky labilních človíčků zhýčkaných blahobytem vyspělého západního světa. Především pravidelné akty víry udržují žádoucí mentální hygienu všech jedinců na pomyslném maximu vysokohorské úrovně.


Obdivuhodná vznešenost a harmonie se zračí ve všech projevech tohoto spirituálně vyspělého obyvatelstva na míle vzdáleného od civilizovaných oblastí. Celou svou bytostí se plně soustředí na přežití, jsou odolní vůči větru a dešti a ani poryvy strachů či další uragány záchvěvů bezmoci nevymlátí jejich rodné kořeny zapuštěné zde hluboko v zemi.

Jejich akceptace nenadálé situace je obdivuhodná. Dimenze lidské důstojnosti je bezbřehá a patří jim má hluboká poklona. Pro mne jsou mistry žití, učiteli bytí bez lpění a nervových zhroucení.


Pohled na tyto zubožené, přírodním neštěstím zdevastované lidské bytosti a jejich příbytky byl krutější než všechny horory 21. století. Přijetí nenadálé situace bez přikrášlování,