Leh rozhodně není místem k zahálení, „to-do-list", tedy seznam neodkladných činností, které návštěvník musí shlédnout, zrealizovat, prošlapat či zažít na vlastní kůži než opustí toto uzemí, je napěchovaný až k prasknutí. Jako každá oblíbená turistická destinace, jejíž nabídka aktivit je miliónová, je přeplněná cizinci dychtícími po neobyčejných zážitcích a hladových po extrémních výkonech.

Turistické atrakce jako budhistické kláštery jsou malými, odškrtnutými fajfkami v itinerářích, ale to nejpříznačnější, proč sem mnozí přijeli, jsou horské výšlapy. Na výběr tu totiž máte od „baby treků" po výstupy na šesti či sedmitisícovky himalájských velikánů.

Bílé minibusy, dodávky a džípy mimojiné uspokojují každodenně poptávku masové turistiky, která nezná mezí. Ráno lidé nastoupí a rozjedou se do různých koutů regionu, pokaždé podle stejného scénáře vyplivnou zvědavce na fotogenických místech, kde si nacvakají moře fotek a přihlouplých selfíček, aby mohli zahlit své facebookové stěny a jejich „rádoby přátelé" zrudli závistí, kde se zrovna nacházejí.

Kapitola sama pro sebe jsou motorkáři prohánějící se na strojích Royal Enfield přes hory a doly měsíční krajiny, spanile ale až nepříjemně hlučně si hurónsky ukrajují kilometry svých nejdivočejších snů. U Indů je to pochopitelné, je to důkaz národní hrdosti, protože tyto motorkářské skvosty pochází z indické dílny letité výroby.

Pro ostatní fandy ďábelských strojů je tento kout Indie přitažlivý tím, že se zde nachází TŘI ze tří nejvýše položených silnic na světě!

Proto mi teď hlava nebere, proč se plahočím jako magor přes horská sedla po svých a trhám výškové rekordy, když se do závratných výšek můžu nechat vyvézt jako královna a bez sebemenší námahy dosáhnout svého třetího nejvýše položeného bodu na Glóbu:-).

(1. Bolívie - Huyana Potosí - 6 088 m.n.m., 2. Tanzánie - Kilimanjaro - 5 895 m.n.m., oba vrcholy po svých a bez kyslíkové masky, 3. Indie - Kardung La - 5 602 m.n.m. výjimečně autem, se sježděnými pneu a slalomem mezi spadlými balvany ze stráni).

Naštěstí bez úhony a za cca 200 korun českých;-)).

U posledně zmiňovaného výkonu si připadám jaksi nepatřičně, protože jsem se nepřičinila ani zbla o dosažení tohoto umělého vrcholu, asi jako japonští turisti, kteří se nechají vyvézt na vrchol Mt. Everestu helikoptérou a s kyslíkovou zásobou.

Zvláštní je, že díky osobním přeborům můj první a nejkouzelnější trek v Nepálu kolem Annapuren upadá jaksi v zapomnění, tenkrát jsem dosáhla nepředstavitelné mety 5 460 metrů nad mořem a připodobnila bych ho k procházce růžovým sadem.

Díky tomu jsem nepolevila ve své chamtivosti ve snaze o zdolávání nových, neobyčejně vrcholných pozlátek a potřeba pohybu z extrému do extrému je neustále aktuální. Neustále toužím opíjet se závratnými výškami a dechberoucími výhledy.

Ale plány se zkrátka mění na počkání, prvně to bylo zemětřesení v Nepálu, teď povodně v Ladaku a zdá se, že Matka příroda mi na mých Cestách rozpustile háže klacky pod nohy...

Jak mám plně prožívat a pak hodnotně přispívat, když jsem limitovaná přírodními živly?;-()

Snad mi dopřává potřebného času na strávení a evaluaci dosaženého a poskytuje prostor k vědomému filosofování toulavě náruživé povahy. Podle mne nese své plody, jen si to poslechněte:

„Moře možností každým momentem životní dráhy posunují jedince od dělící čáry mezi snem a prožitou realitou do virtuálního cíle prožitého dne. Každý sice máme vlastní pomyslné hranice, prahy extrémních pocitů a body vrcholných zážitků, každopádně všichni máme společné jediné, a to, že neustále mamoníme po tom, co nemáme a prahneme po tom, co neznáme...

Člověk by musel být naprosto bez ega a mučících sadomasochistických choutek, aby přestal toužit a zdolávat nemožné a dokazovat sám sobě, že to zvládne, stoprocentně na to má… Umane si nemožné a dosáhne vrcholových met svého já, jenž katapultují jeho sebevědomí až k nebi.

Ale životní výzvy jsou od toho, aby se zdolávaly, motivovaly nás k pohybu směrem kupředu a posouvaly nás dál než nejdál či výš než nejvýš, tak za ně i za sebe buďme vděční:-)”.