Moje rozednění se děje kazdodenně automaticky před pátou hodinou ranní bez budíku samovolně a vesele vyskočím z postele.

Díky tomuto rituálu a pořekadlu „ranní ptáče dál doskáče" mi nic neuteče:-)

Miluju, když ulice zejí prázdnotou a spáči mají ještě půlnoc. Při kuropění já už křižuji neznámá zákoutí a sleduji, jak se vše pomalu proubouzí k životu. Místní rutina Lehu je od pohledu osvěžující, ještě dodnes tady existují místa i lokály bez přívodu vody, povolaní na slovo vzatí tlačí trojkoláky, na kterých mají barely s vodou a dostatečně zásobují místa touto vzácnou tekutinou. Je uchvatné sledovat, jak svou práci vykonávají svědomitě se zaujetím, ani kapka jim neukápne, jsou naprostí profesionálové.

Na kole se zde prohánějí zásobovači místní pekárny, kteří mají na nosiči připevněný proutěný koš s právě upečenými voňavými pochoutkami. Jezdí tam i zpět, jelikož mají jen jedno dno a nesmí si dovolit, aby se pečivo pomačkalo a znehodnotilo. Zásobit všechny místní kavárny a restaurace je nadlidský výkon, ale oni s nasazením života plní své momentání poslání. Je kouzelné po očku sledovat, jak donáška probíhá, rukama ušpiněnýma od řídítek vykládají zboží do vitrínek a turisté si na pak nich nevědomky pochutnávají i s otisky ušmudlaného místního prostředí. A stejně jim chutná, jako by byli doma;-).

Spanilé topoly evokují sněžení svým bělostným chmýřím v povětří. Oslíci se pod „sněhovou pokrývkou" dobývají potravy a odfrknou si, když se jim chmýří dostane do nozder.

Tuto poetickou ranní nádheru přerušuje právě projíždějící popelářské auto se sirénou, tlampačem vyzyvá místní k vysypání odpadu. Obyvatelé se hromadně hrnou s koši, pytli a krabicemi, navzájem se přestrkují, když házejí nashromážděné nechutnosti na korbu auta. Prvotní mela je zajímavá podívaná.

Mezi tím vším se motají roztomilé děti mířící do školy. Modré uniformy s kšiltovkou a červenou kravatou symbolizují ladackou drobotinu, naopak zelené svetříky a bílé šátky přes hlavu zahalují postavy muslimských děvčátek.

„Zdravíčko, dobré ránko", těmito přáními s úsměvy odměním každého, kdo mi příjde do Cesty. Místní jsou přívětiví a jejich laskavé pohledy jsou jako pohlazení.

Stánkaři se svědomitě připravují na dnešní rádoby kšefty. Doufají, že dneska něco prodají.

Dnes neobvykle na každém rohu postávají vojáci v maskáčích se samopaly. Kdo ví co se děje, Dalai Lama tento kout navštívil před čtrnácti dny, Den nezávislosti Indie se slavil před pár dny, důvod je zatím pro mne neznámý. Ale tuhle průzračnou atmosféru ani tyto armádní šiky mé dojmy nehatí.

S odstupem pozoruji zručné dělníky, kteří se činí a staví od rána do večera. První, co vytvoří na betonové domovní konstrukci, je oknové či dveřní průčelí, dřevěné, umělecky zdobné a jedinečné pro tuho horskou oblast. Díky těmto ornamentům jsou všechny budovy skvosty, malebné a vznešené, prostě radost pohledět! Akorát pozorovat jejich akrobacii na bambusovém lešení je pro silné povahy, bez jištění se pohybují jako by nebyli několik metrů nad zemí.

Bezzubá babička vehementně obdělává zahrádku a když mě spatří, opře se o motyčku a vyměňujeme si navzájem úsměvy i základní konverzační proslovy. Její věk je zcela jistě pokročilý, ale její vitalita je mladistvě pružná. Život vnímá a prožívá, je jako rozkvetlá okrasná květina.

Co vyplývá z mého ranního rozplývání se nad všemožnými nádherami? Vnímání je intenzivní, smysly jsou připravené vykročit do nového dne hltající všudypřítomné momenty lačně a spontánně, vychutnávají si každý okamžik citlivě, nic jim neunikne.

Pokud si přivstanete, můžete být svědky neopakovatelných jedinečností, jež jsou ve změti dne neviditelné a přehlušené davy okolí a zahlcené nepřízní chaosu dopravního provozu.

Mějte krásný den!

Carpe diem;-)))