Pokud rychle vystoupáte do závratných nadmořských výšek doporučuje se rychlý sestup do nížin, což v autě není problém, ale i přesto byla posádka zasažena nepříznivými příznaky akutní vysokohorské nemoci ovlivňující prožitky výletního dne.

Já naštěstí byla aklimatizovaná a mohla nerušeně vychutnávat úchvatnou podívanou míhající se za okny. Příroda je mocná čarodějka a její výtvory jsou slovy nevypověditelné, zrovna tady v Ladaku je to Země nikoho, odlehlý kout zeměkoule připomínající měsíční krajinu bez jakékoliv vegetace, jen výjimečně nějaké porosty vyzdobí pustinu a lahodí oku. Jakmile se sneseme z výšek dolů, bezuzdně zurčící potoky obveselují krajiny, ty napojí jaky, obveselí koňská stáda a oživí rozkvetlé stráně či vybarví voňavé pláně.

Po sedmi hodinách himalájského závodu ecce homo jsme přistáli živí u břehu exluzivně modře-tyrkysového jezera Pangong, jehož hladina se rozplývá před útoky horoucího horského slunce. Pro odvážlivce je koupání dovoleno, pokud ovšem přežijí teplotu ledovcového kráteru. Fotogenické výhledy jsou dechberoucí, ale to je přesně ten typ turistické atrakce, který není zrovna můj šálek čaje, několik hodin zavřená v autě a cílovou destinací je jezero, v němž se ani nesmočíte, protože teplota vody se blíží k bodu mrazu a nezamrzá asi jen proto, že je slaná;-).

Někteří jedinci jsou tak zdatní, že tento výlet dají naotočku, vyskákají z auta, nafotí místní poměry a jedou zpátky, to už je ale na pováženou.

Netuším, zda popularitu místa zajišťuje neobvyklá atmosféra či je výsledkem módního hitu Bollywoodu - filmu „Tři idioti" indické produkce nebo sem jezdily stejné nájezdy turistů již před tím, pravdou ovšem je, že každý stánek s občerstvením se honosí stejným názvem. Večeřet a snídat ve společnosti „Idiotů” není zrovna chuťovka co by se nedala oželet, ale Indové jsou na ni náležitě hrdí a užívají si ji.

Elektřina zde nefunguje, takže o chlazených nápojích si v této vyprahlé pustině můžete nechat jen zdát. Každý kiosek se chlubí sedacím WC a je jeden společný pro všechny (a nespachuje:-) Atrapa západní toalety tady na konci světa je opravdu vtipná.

Na břehu jezera stojí majitel jaka, je si dobře vědom hodnoty záběrů s tímto místním chovným zvířetem a vodní hladinou společně s velehorami v pozadí, ty by mohly uchvátit davy a být atraktivními prospekty cestovních kanceláří, proto systematicky a zádumčivě blokuje svým tělem chtivé paparazzi. Je to tak prosté, za dvacet rupií si můžete nacvakat fotografií kolik chcete a ještě mu přispějete na živobytí a kouzelné obrázky se vám budou vyjímat nad postelí či v obývacím pokoji;-)

Rozkvetlé šípkové keře, roztomile růžové oživují tuto pustinu a dodávají ji neobvyklý pocit svěžesti. Celý břeh je jimi posetý a vzbuzují romantické snění.

A sny mi asociují postel a pohodlné zázemí. Už se pomalu smráka, naštěstí bez předchozí rezervace máme stále na vybranou. Můžeme si vybrat, zda chceme stanovat v kempu, ale zvolíme si skromnější variantu v jednoduchých přístřešcích, chceme podpořit místní Tibeťany a složit hlavu u nich. Jezero hraničí nejen s indo-tibetskou hranicí, ale i nelidskou Čínou, a tak heslo „Tibetu svobodu" by se tady mocně rozléhalo a vydávalo ozvěnu celému světu.

Brzy ráno před rozbřeskem nedočkavě vyhlížím východ slunce nad malebnými panoramaty, ale dneska se prostě nekoná, mraky ho odložily na neurčito a paprsky se snaží neúspěšně prodrat naducanou peřinou. Místo toho pozoruji stejně naladěné příznivce ranní hygieny, kteří fotí, radují se, cvičí a výskají, je tady nový den, tak proč si ho nevyzdobit něčím neobvyklým, obřadným.

Nejaktivnější je kluk, co neustále fotí jedno a to samé z různých úhlů pohledu a vždy rozroluje nějakou poučku, ostřím zrak, až nakonec rozluštím jeho prvotní sdělení: „Měli byste být tady."

Jeho poselství je milé a nebo provokativní?

Ale upřímně, přeji Vám to samé;-).

Naservíruji Vám proto aspoň notnou dávku místních příchutí pomocí fotografií...