top of page
Lamayru/Indie

Další lákadlo v Lamayru


Úžasy měsíční krajiny mohu pozorovat hodiny



Dalším lákadlem v Ladaku je klášter ve vesnici Lamayru, jež se historicky považuje za kolébku budhistického učence Naropy, který tady v jeskyni meditoval už v 11. století našeho letopočtu.


Místní rachitický autobus nás veze do útrob měsíční krajiny. Jsem uchvácena pohledem na to, co příroda vytvořila. Kolem dokola se rozprostírají zázračné seskupení masivních uměleckých sousoší, jsem jako u vytržení. Fascinace z přírodní scenérie je permanentní. Dnešní den jsem zasvětila pouhému pozorování naturistických výjevů, které způsobují odlišné vnímání dimenzí lidství a přírodní tvorby.


Přiznám se bez mučení, že jsem oněměla v úžasu a dostala se do prazvláštního transu. Jakékoliv popisy zdejšího prostoru jsou naprosto plytké a nezáživné, tady se člověk musí vyskytnout osobně. Nelze sdílet to, co je slovy nepopsatelné, snad alespoň fotografie přiblíží skutečnost a mocnost jedinečného prostředí.


I když jsem se oddala nicnedělání, den byl neskutečně výživný a strávit všechny postřehy a zážitky vyžaduje značné úsilí. Místní obyvatelé jsou obdivuhodně činorodí, zrovna je senoseč a úrody obilí nosí na zádech a suší je na střechách svých obydlí, musí se připravit na krutou zimu, kdy se zde brodí až po kolena ve sněhu.

Družím se s místními a pozoruji výrobu cihel, příprava je podobná jako by zadělávali na těsto, smíchají silniční prach s vodou a tento maglajz pak navrství do obdelníkových forem a slunce tady žhne tak mocně, že je vypálí naprosto přirozeně přírodně. Samovýroba všeho je zde naprosto dokonalá, lidé mají ruce, nohy a dokáží si vyrobit či sestrojit vše, co k životu potřebují, mohli bychom se od nich učit!


Po setmění bábrlinky sedí v okně a pokřikují na sebe, mají své interaktivní zprávy a sociální síť je přirozená a živá. Napadá mě, jak bychom si více života užili, kdybychom se tak přátelsky družili i my na západě…


Dokonalé ukončení dnešního dne zprostředkuje měsíc v úplňku. Pozorování východu měsíce v super kvalitě (supermoon.-) je neopakovatelné. Na horizontu se tyčí himalájské velehory a sněhobílá měsíční záře intenzivně ozařuje prostory mezi nebem a zemí. Východ slunce je známý, všední a každodenní, ale východ měsíce je absolutně výjimečný. Vytváří jedinečné úkazy pro dokonalé obrazy malířských mistrů. Napřed se stydí a pomaličku polehoučku vykukuje zpoza horského štítu, vybral si naprosto výborně, vypadá jako kopeček zmrzliny, samozřejmě citronové, protože je sněhově bílý. Každou sekundu se zvětšuje, nabírá rozměrů žvýkací bubliny až se nakonec překulí přes kornout himalájského kopce. Oplývám vděčností za tuto noční podívanou.


Je čas se vrátit do obydlí, ve kterém jsme našli přístřeší na několik nocí. Pohostinnost domácích nezná mezí, napojí nás čajíčkem a jsme zvaní k večeři. Obyvací pokoj je zároveň kuchyní a madrace na zemi jsou pohodlným zázemím pro společenské rozjímání. Jsme součástí večerní pohody u televize, pan domácí sedí na zemi v kšiltovce a ve slunečních brýlích, dojídá tibetskou polévku s nudlema a okamžitě si vezme do ruky modlitební mlýnek, točí jím neúnavně a předříkává mantry. U toho soustavně sleduje drama indické režie, v němž je ustředním tématem láska, ale samopaly hrají hlavní roli. Je bizarní sledovat, jak se spiritualita prolíná s moderním žitím, ruku v ruce spolu kooexistují a nic jim nevadí.


Panimáma v obyvákové kuchyňce zpracovává těsto na zemi naprosto automaticky a neodtrhne oči od televizní obrazovky, ani když válí válečkem placku. Skleničkou vykrajuje kolečka jako na linecké cukroví, udělá z nich miniaturní štramberské uši (chutná moravská cukrovinka:-), ale ty se pak vaří ve vodě a jí jako těstoviny. Přichází sousedka s masivním modlitebním mlýnkem, sedne si zády k televizi a už točí s hostitelem mantry duo. Hostí nás neúnavně a jako dezert se servírují meruňky. Atmosféra je tady dokonalá, voňavá a přívětivá.


Padá na mě únava, choulím se v peřinách a z postele vidím obrysy kláštera. Měsíc zpoza gompy svítí mocně jako stadiónový reflektor, svědomitě stráží místní obyvatele i jejich majetky.


Ještě jednou přepočítám hvězdy na nebi, je jich přesně tři milióny dvě stě padesát tři, až se tady na tomto kouzelném místě ocitnete, klidně si je přepočítejte! Dobrou:-).


bottom of page