Vánoce s indickou příchutí


Když jsem byla mladá a světa neznalá, tak mě v magazínu MF Dnes zaujal článek o tom, jak se slaví vánoce v různých zemích, a tyto zajímavé informace mi utkvěly v paměti. Po dlouhá léta jsem si přála strávit vánoce v jiné zemi než rodné, ale samozřejmě v takové, kde se slaví. Kupříkladu na Bali, kde jsem žila, se vánoce neslaví, protože jsou hinduisti, a to pak není to pravé ořechové:-). Ale Indie, aspoň zdejší křesťanská oblast, mi jednu z mých tužeb vyplnila zcela.


V říjnu jsem ve skříni našla umělý stromeček a neubránila se upřímné dětské radosti, že je tady právoplatně slaví! Po několika letech strávených v tropech se opět bude zdobit a radovat se v duchu vánočním, tradičním a slavnostním! Hurááá! Byla jsem zcela unešená tou představou.

Předvánoční atmosféra se mě dotkla naprosto dokonale na trhu ve městě Margao, kde plno stánků nabízelo vánoční ozdoby, hvězdy, světýlka a různé kýčovinky a já, opět jako malá holka podlehla kouzlu vánoc. Nakupovala jsem řetězy, baňky a cingrlátka, dárky a vánoční papír, stužky, a do toho mi rozpustile vyhrávaly chytlavé vánoční koledy. A já se usmívala od cha k uchu, „Rolničky, rolničky, kdo pak vám dal hlas” a „Já sním o vánocích bílých” se staly na pár dní hymnami v této vzdálené zemi. To byla najednou nálada, bezuzdná euforie a vánoční pohoda!

Je zajímavé, jak uměle a nechtěně, či záměrně naše duše zažehne trysky radosti a spontánní veselosti při jakékoliv příležitosti, která se nám jeví jako slavnostní.


Nyní vám odtajním záhadu, jak tuto kratochvíli slaví v plážovém letovisku. Naprosto standardně a velkolepě. Asi týden před vánocemi ve všech domácnostech nazdobí stromečky, umělé samozřejmě. Některé v zahradě jsou samozřejmě živé, ale smrček nebo jedličku jsem tady neviděla:-). Pro každou domácnost je typická papírová hvězda, která svítí na zapraží jako kometa, ta je pro místní věřící symbolem zázraku dokazující narození Božího syna. Tradicí je u každého domu venku vystavět betlém, v něm leží Jezulátko a Tři králové a všechna zvířena, dokonalá kopie biblické historie. Bylo zajímavé sledovat, jak děti i dospělí z hlíny uplácávají základy a milosrdně zdobí svá obydlí. Všechny domečky v okolí od večera do rána blikaly barevnými světýlky a celá Goa se proměnila v pohádkové prostředí s rozzářenýma očima dětí a úsměvy dospělých.


Úžasné bylo, že jsem si mohla vychutnat Štědrý den dvojmo. Klasicky náš 24. prosinec až na to, že místo kapra jsem měla snepra a bramborový salát nebyl tradiční, ale letní, odlehčený bez majonézy. A pak si štědře 25. prosince s místními užít jejich vánoční hody.

Místo svařáku jsem si uvařila zelený čaj s anýzem, skořicí a hřebíčkem, vánoční variace na zdraví prospěšné gurmánské degustace:-). Cukroví mi nadělili, bez řečí a s velkou radostí. Asi tří letý chlapeček mi přinesl sám od sebe igelitku plnou dobrůtek a ovoce, bylo to velice dojemné. Toto autentické gesto považuji za nejmilejší a nejsrdečnější obdarování letošních vánočních dní.

Jeho teta mi pak říkala, že šel za svou maminkou a vykoledoval pro mne výslužku, řekl, že chce něco dát kamarádce a ona