Sdílení ochrání



Cestování miluji a rozhodně mě nabíjí, akorát po nějaké době strávené na Cestě mi bylo milejší zůstat na jednom místě a ponořit se hlouběji do místního prostředí, zapustit kořeny ve spříznění s lokálními obyvateli. Poprvé to bylo na rok a půl Bali („Ostrov Bohů”), a teď už více jak rok pobývám v Indii, jejíž přízvisko je Neuvěřitelná (Incredible India), což opravdu je, v mnoha ohledech.


Nyní si hluboce uvědomuji, jak bezstarostné a svobodomyslné je putovat z místa na místo a starat se pouze o to, kde složím hlavu, co si dám dobrého k snědku a kudy a kam dál:-).

Toto pomíjivé bytí a intuitivní putování je ovšem povrchní, brouzdání po povrchu nové destinace, protože nikdy dostatečně neprohlédnete, co se skutečně skrývá pod pokličkou tamní lokality, jaké neduhy se zde rozmáhají a jací červotoči tady útočí. Pokud na určitém místě pobýváte delší dobu, pak se s místem dokonale sžijete, a ať chcete či nechcete, jste očitými svědky rozličných událostí a situací, jež jsou mnohdy srdce drásající.


Postupem času a nabytých zkušeností zjišťujete, že exkluzivní fota a doporučení v průvodcích jsou pouhou nálepkou, lákavou etiketou pro popularizaci místa, co se však ve skutečnosti děje v daných oblastech je pro turisty či cestovatele mnohdy neviditelné. Ale stačí na jednom místě pobýt déle a rozkrývají se vám taje, které jsou až neslýchané.

Například na indonéských ostrovech jsou úchvatné plážové restaurace, jež se honosí skvělými referencemi, ale když je obejdete dookola, zhrozíte se… Za stěnou spatříte nechutnou skládku odpadků. Težko říct, zda je to chyba restaurace či systému, jelikož se odpadky prostě nikdo nezabývá, hlavní je, že se vydělávají peníze a vše ostatní je druhořadé. Co na tom sejde a ekologie, tu paní tady nikdy nikdo ještě neviděl…

Ovšem výčet obdobných „ne-pozlátek” by byl nekonečný. Životní prostředí je na mnohých místech naší planety spíše k pláči a nehledě na to, jaké poměry panují mezi lidmi.


Právě jsem se dozvěděla, že jeden resort tady v Agondě obklíčila policie, protože neznámí pachatelé vyrabovali chatky a ukradli počítače, telefony, doklady, peníze. Načež policejní hlídka zabavila všechen alkohol, na jehož prodej majitel neměl licenci, zavřeli kuchyň, jelikož nespňovala ani zbla hygienické podmínky.

Taková dramatická eskapáda byla pozdvižením pro celou vesnici a nejeden místní spokojeně pokyvoval hlavou, že boží mlýny melou, či se naplnila karma, protože majitel resortu je známý potfukář a zloděj, který dluží kam se podívá, svým zaměstancům (chudým Indům a Nepálcům) neplatí a jen slibuje hory doly, ale každoročně na jeho otrokářství doplatí mnozí nevinní, místních poměrů neznalí.

Upřímně jsem byla touto zprávou potěšena, že