Kamarádce se před lety stalo, že měla koupený let Miami - New York - Praha, protože se ji změnily plány, chtěla nastoupit cestu v New Yorku, kde ji na letišti informovali, že pokud nenastoupí cestu v pořadí stanoveném na letence, tak ji let propadá. Teda, to jsem nevěděla, vy ano?
Když mi svou nezáviděníhodnou situaci popisovala, měla jsem husí kůži po celém těle. Taková situace na cestách neskutečně zkomplikuje život, je nečekaná a ošemetná, devastující psychiku i peněženku. Fatální pochybení vyjde draho, nutno koupit novou letenku, a pokud jste omezeni dny dovolené, pak se musíte vtěsnat do šibeničního termínu, přičemž hrozí, že obsazenost na dané trase nedovolí odletět v požadovaný čas. K tomu přopočítejme telefonáty a roaming, náklady na provizorní ubytování atd.
Navíc ke všem těmto stresům přibyla nedůvěra šéfa, který její pravdivé historce neuvěřil. Měl za to, že si chtěla prodloužit dovolenou a odbyl ji slovy:„Lepší historku jste si vymyslet nemohla.” Trvalo dlouho, než se kamarádka z této lapálie vzpamatovala.
Vždycky jsem se na ni upomněla, abych stejnou chybu neudělala já. Jak je vidno, stejná pravidla platí pro přestupné lety do cílové destinace. Fakt, že mám letenku s Virgin Australia z tasmánského ostrova do Melbourne, tam čekačku do odletu dalším směrem několik hodin a stejně mě nepustí ani na hlavní australské území, se mi nechce věřit. Kdybych přeletěla do Melbourne, tak odtamtud už si hravě pořídím letenku kdekoliv, ale z Hobartu jsou přelety mnohonásobně dražší.
Jak se říká, každá sranda něco stojí, a tato narozeninová mi udělala celkem podstatnou díru v rozpočtu. Nikdy nic nenechávám na poslední chvíli, ale vše musí být jednou poprvé a teď jsem si to náležitě vychutnala i já… Aby toho nebylo málo, zbývalo mi ani ne dvacet hodin do opuštění území Austrálie, jinak budu vyhoštěna, protože na druhý den vyprší platnost víza. Naštěstí v pohostinném zázemí couchsurfingu jsem mohla v klidu situaci zpracovat.
Začíná neúprosná logistika, protože vízové povinnosti jsou pro nás Čechy stále ošemetné. Tam, kam by byla letenka, nemůžu, protože nemám vízum a kde můžu bez víza, letenka dneska stojí majlant. Jak z této prekérní situace vyváznout celá a neposkvrněná, aniž by mi strážci zákona navlíkli želízka? Volám na ambsádu, potvrdí mi, že mám dalších 24 hodin, abych opustila území bez dalších postihů.
Jediná schůdná varianta je Nepál, kde obdržím vízum po příletu. Kupuji si letenku přes Student Agency, ale co to, nejde mi zaplatit. Kvůli bezpečnosti mám nastavený limit na kartě jen patnáct tisíc korun českých a cena jednosměrné letenky je přes sedmnáct tisíc. Brrr, polije mě hrůza, to se snad proti mně spikli všichni čerti:-(). Zarezervovaná je, teď vyčkat, než se maminka probudí a poženu ji zaplatit letenku hotově, abych zítra ráno mohla odletět. Časový rozdíl deseti hodin je napínavý. Nekonečný. Ale vyplněný plánováním, bez toho, aniž bych měla zarezervovaný pokoj v Kathmandu, prozkoumané pamětihodnosti v Kuala Lumpuru a jiné podstatné náležitosti, neodletím. Všechno musí být v cajku, nic neponechám náhodě, teď mé cestě utnu otěže. To, co někdo plánuje půl roku dopředu já měla poskládané během pár hodin.
Když jsem se s maminkou spojila, divila se, že nejsem na Fidži, ve zkratce jsem ji odvyprávěla mé odletové extempóre a poprosila ji, jestli zaběhne zaplatit letenku do Kathmandu. „Ne”, řekla mi naprosto vážně, „ne, koupím ti jedině letenku domů, do ČR.” Opakovala toto souvětí několikrát dokola, než jsem ji uprosila argumentem, že je několikanásobně dražší a že mě vyhostí, pokud co nejdříve neodletím. Takovou ostudu by mi snad nepřála, už tak jsem si vychutnala trpkosti dosytosti. Byla opravdu neoblomná, ale nakonec souhlasila. Byl to boj o čas, ale nakonec jsem opravdu odletěla směr Hobart - Melbourne - Kuala Lumpur - Kathmandu.
Jediné poučení zní: „Když si kupujete letenku, několikrát se přesvědčte, že je na datum, které potřebujete a je opravdu do míst, kam směřujete a neudělali jste chybu ve jméně ani jiných důležitých parametrech. Předtím si náležitě ověřte, zda máte všechny nezbytnosti, aby odlety a přílety proběhly hladce, bez otřesů a kolapsů:-).
Pokud máte v plánu více přeletů do finální destinace, je lépe si koupit letenku u jednoho dopravce, protože návaznost letů máte pozichrovanou. V případě zpoždění či jiných nepředvídaných událostí se o Vás letecká společnost totiž postará a přepraví do cíle na vlastní náklady. Zatímco pokud máte jednotlivé letenky od nízkonákladových přepravců a vloudí se malý zádrhel, řádně otřese vašim původním plánem. Lépe je předcházet rizikům, proto stojí zato si připlatit a plout plynule vstříc svým vysněným místům.”
Každý tesař se jednou utne a každý cestovatel si jednou prožije peklo, které je s odstupem času úsměvné a zamíchá řádně s předem naplánovanými plány… Jaké perličky se staly na Cestách právě Vám:-?
Pochlubte se, nestyďte se:-)))