Sedm věcí, které se cestovatel naučí, pokud cestuje sám


Kvůli toho, že už několik let obrážím glób sama bez doprovodu, mne mají mnozí za exota. Kroutí hlavou nad tím: „SAMA? ŽENA?! TO SE NEBOJÍŠ, ŽE TI NĚKDO NĚCO UDĚLÁ, ZNÁSILNÍ, OKRADE???” A tak dále… Výčet katastrofických scénářů „co kdyby, a co když” nebere konce a jsou pouhou reflexí staromódně negativistického uvažování.


Já se takovými „fuj-nege” představami nikdy nezabývala, věděla jsem, že pokud bych si je připustila, tak si je do své Cesty přitáhnu, a to bych byla přece sama škůdcem svého osudu, takže raději přepnu na pozitivní vlnu a snažím se být vždy dokonale ostražitá, svědomitá a pokorná. Mohu odpřísáhnout, že toto vědomé počínání doposavad skvěle funguje.


Video s titulem: „SEDM VĚCÍ, KTERÉ SE ČLOVĚK NAUČÍ, KDYŽ CESTUJE SÁM” (https://youtu.be/1NjwrWVCdYg) mě inspiroval k objasnění zákonitostí sólo cestování podtrhující jedinečnost osamoceného brouzdání tady po Zemi.

Každý z těchto sedmi skutečností je pro mne zlatým hřebem globálního putování na vlastní pěst, které mě přitahují a jež dělají poutě o samotě geniálně autentické.

Tady je máte:


1. Vytvoříte si vždy spoustu nových známostí


Bod první je naprosto pravdivý. Nepamatuji si přesně, kolik přátel jsem měla na Facebooku a v emailové databázi, než jsem vystrčila nos z domoviny a odhodlala se vyrazit do neznáma. Ani se nebudu vychloubat, kolik mám přátel na Facebooku nyní po sedmi letech, důležitá a pro mne stěžejní informace těchto souznění je, že na světě existují milióny obdobně uvažujících a stejně naladěných lidí jako já. Toto zjištění má pro mě váhu zlata, protože jsem se vždycky cítila „doma” osamocená se svým vnímáním okolí, nevyslyšenými touhami a bláznivými nápady.

Až poté, co jsem vyrazila vyrazila do Světa, jsem narazila na Spřízněné Duše, pro něž je být sám sebou prioritou. Jsou spontánní, živelní, vitální, mají své sny a nebojí se je uskutečnit. Život v „boxu” není pro ně, pohání je neskutečná energie a vášeň je pro ně denním chlebem. Jsou dobrosrdeční, sdílní a nápomocní. Můžu s klidem konstatovat, že i když jsem s některými z nich strávila pouze několik hodin nebo dokonce minut, naše kontaktáž a sblížení jsou mnohonásobně kvalitnější a hlubší než přátelské vztahy, které udržuji věky. A tyto prchlivé vazby či lépeřečeno symbiotické svazky jsou ale doživotními „evergreeny”, jež nikdy nevyčpí ani neomrzí, a vždy si je po letech můžu oprášit, osvěžit a znovu prohloubit i přesto, že se dotyčný nachází na odvrácené straně polokoule. Počet Duchovních Bratrů a Sester už má tři nuly a jsem za ně neskutečně vděčná, protože mě utvrdili v tom, že nejsem a nikdy nebudu SAMA:-)!


2. Navá