„Malý Tibet" v indické metropoli Dillí


Jeho Svatost je všude přítomná


Z Indie hodně lidí šílí, ale já ji miluji.

Ne všechno se mi tam líbí, ale v globálu je tam krásně.


Je fakt, že Dillí jsem se vždy záměrně vyhnula, chaos, ruch a davy nejsou zrovna můj šálek kávy, tudíž vždy vyčkám na letišti než bude příhodná doba naskočit na autobus do Dharamsaly či zpět na letadlo, které mě opět odnese do další zaslíbené země.


Pokud je přenocování nezbytné, pak volím neutrální území v Dillí, nazývá se Majnu-ka-tilla, kolonie, kde v převážné většině žije tibetská komunita hlavního města.

Je to něco jako u nás oblast hlavního nádraží, akorát místo polehávajících bezdomovců a somrajících feťáků jsou tam snaživí Indi, ale hlavně usměvavě laskaví Tibeťani a spořádaní mniši. A právě tento bod je dopravním uzlem pro autobusové spoje do Dharamsaly a dalších „spirituálních“ míst Indie.


Tato část je dokonalá a já to tam mám ráda. Pozoruji, jak se všude producírují šafránové róby, mezi tím vystajlovaná mládež alá Amerika, ale přesto toto území má v sobě určitou noblesu a spořádanost. A navíc se tam cítím bezpečně, i když člověk nesmí své instinkty povolit ani tam a musí být stoprocentně ostražitý. Je přece v Indii;-).

Pro mě je to tady jako rajská oáza, kde se cítím mezi svýma. Všude vyhrávají budhistické mantry, v každém obchůdku, hotelu se na Vás směje obličej Jeho Svatosti Dalai Lamy zarámovaný ve zlatém rámu, můžu si dát momo (tradiční plněné tibetské knedlíčky) či jejich super syté polévky Thenthuk nebo Thukpa. Možná vás překvapí nebo dokonce šokne, že nejsou vegetariánské:-).


Všude jsou k dostání tradiční tibetské suvenýry a budhistické artefakty, jako i „fejky” oblečení, samozřejmě za bezva ceny.

Ovšem nejlepší je posedět si v kavárně a vidět na vlastní oči, jak se mniši bezprostředně druží, usrkávají kafíčko, pojídají dortíčky a listují ve svých zbrusu nových iPhonech a iPadech jako by se nechumelilo a to, že mají i Facebookové profily už dávno není žádné tajemství, spíše veřejné šílenství.