Před pár dny mi přišla první, nefalšovaná a úplně autentická odezva na knihu od Evičky, kterou neznám, takže ji mohu považovat za zcela objektivní, jupííí:-).
Tady už píšu nějakou dobu a kniha mi dala celkem zabrat, protože jsem si v ní prožila opět všechny útrapy a nečekané události mé sedmileté cesty a padla na mne neskutečná únava, chyběla mi zpětná vazba, povzbuzení a plánovala jsem, že se na chvíli odmlčím, abych nabrala druhý dech a rozhodla se, kam chci kráčet a co světu přinášet. Už mě i napadlo, že přestanu psát a začnu něco užitečného dělat:-))....
A pak v noci přišel mail, který mě nabil na několik desetiletí dopředu a tak slibuju, že tady stále s vámi budu a budu plodit další výtvory a inspirativní náměty pro ty, co to potřebují, aby se necítili sami.
Nevím co říct, nevím, jak poděkovat za tak krásná a upřímná slova a za ten pocit, že OPRAVDU NEJSEM SAMA!!!
Párkrát jsem si vysloužila kritiku, že o cestování je v knize málo zmíněno, ale záměrem bylo představit se, ukázat cestu k sobě, popsat pocity a trhliny, které mě na ní vystrnadily a jak osud každému káže klacky pod nohy, i když je dítě štěstěny:-). Kniha je o vůli, o rozhodnutí obětovat pohodlí bezpečného zázemí, houževnatosti, snaze zvýšit si sebevědomí, dosáhnout prozření a uchopit vlastní poslání. Uvědomit si, co nás žene dál a proč se za každou cenu snažíme najít vlastní já a pocit uspokojení i vnitřní štěstí. To jsou témata dnešní doby a má pouť světem byla záměrem, abych si všechny emoční pocity prožila a životní otázky zodpovědně zodpověděla a konečně se sžila se svým druhým já. Sedm let uteklo jako voda a vidíte, stále jsem na cestě.
A jsem moc ráda, že jsem to všechno sepsala, i kdyby se to líbilo jedné osobě, pak to mělo smysl a je to pro mě vzácně hodnotné. Evičce budu do smrti vděčná, že mi napsala a vyjádřila otevřeně vlastní názory a úplně nejvíc mě potěšilo pozvání na osobní shledání. Smála jsem se představě, kdyby mě každý čtenář pozval na prochajdu, tak tady v českých lesích a hájích budu muset strávit více času a opět najdu vazbu k mé domovině, docela skvělá motivace:-)! A protože je to úplně první, tak stojí za uveřejnění, samozřejmě se souhlasem autorky, děkuji milionkrát Evi!!!
„Ahoj Alexko, včera jsem dočetla Tvojí užasnou knížku Sama na Cestách, takže toho o Tobě vím docela dost :o) Vždycky když jsem kolem půlnoci zalehla ke Tvé knížce, že si přečtu pár stránek na dobrou noc, šla jsem spát třeba ve čtyři ráno!
Tak tomu bylo i dneska a i když mi čekal turnaj v beach volejbalu a chtěla jsem být plná energie a sil, i tak jsem se od toho nedokázala odtrhnout. Přiznám se, že mi po tváři teklo i par slziček, třeba jak tam popisuješ jak Tvoje maminka musela několik let umírat o Tebe strachy při všech Tvých dobrodružstvích. Vzpomněla jsem si okamžitě na svojí mamku s taťkou, kteří zažívali úplně to stejný! Nebo jak jmenuješ všechny důvody proč randit s cestovatelkou... Máš naprostou pravdu, úplně ve všem, nebo alespoň já to tak cítím, podle mých zkušeností. Je až neuvěřitelné, jak moc mi mluvíš z duše!
Skoro jako bych to psala já, jen Ty máš o dost lepší spisovatelské schopnosti! :O) Rodiče už mi milionkrát říkali: „Kdy už konečně ty své dobrodružství sepíšeš a uděláš třeba i výstavu fotek?!"... A já furt nic. Já vyrazila do světa v 19ti a vrátila jsem se ve 30ti. Až jim dám přečíst Tvojí knížku, budu to mít zas na talíři: „Vidíš a Ty jsi furt nic nenapsala!" Nicméně chci, aby si i oni Tvou knížku přečetli. V podstatě budou číst pocity svojí dcery a možná mně i díky tomu více porozumí. Zjistí, že nejsem sama, kdo to tak cítí a koho ubíjí ten stereotyp všedních dnů a kdo nenávidí práci v kanceláři pod vedením lidí, kde člověk ani nemůže říct svůj vlastní názor, kde vládne přetvářka a přijde mu to jako ztracenej čas a přestože ostatní takhle žijí, já nejsem „ostatní" a nechci žít jako ostatní!
Možná by vlastně Tvoje knížka neměla být určena jen pro ty, co nemají odvahu odcestovat a udělat jakoukoliv změnu, ale právě i pro rodiče dětí, který maj takovou cestovatelskou duši jako třeba my dvě!
Hltám Tvoje řádky hlavně proto, že rozumím každýmu slovu, pocitu, ..prostě úplně všemu a máš pravdu, že takových je nás po světě víc..
Ale proč Ti vlastně píšu. Má to hned několik důvodů:
1) měla jsem v plánu Ti napsat hned jak jsem přečetla pár Tvých blogů, ale chtěla jsem to nechat až po přečtení Tvé knížky a tu jsem dočetla dnes ve 4h. ráno. Dát Ti zpětnou vazbu, napsat Ti jak jsi skvělá, úžasná, krásná, usměvavá, pozitivní, žijící, radující, otevřená, upřímná a mně tak hrozně moc blízká a to nejen cestovatelským, ale i sportovním duchem! A proto bych Tě chtěla poznat osobně a zajít třeba jen na čaj a popovídat o životě. Nebo bych Tě vytáhla na nějakou menší túru. Máme tu v okolí suprovou přírodu. Ukázala bych Ti nějaké krásy třeba Českého středohoří. Chtělo by se Ti?:O)
2) říct Ti, jak skvěle píšeš... je to velmi čtivé, ale možná je to i tím, že to čte podobný blázen jako jsi Ty. Nicméně je parádní, že jsi se do něčeho takového pustila a rozhodně s tím nepřestávej! Věřím, že tím můžeš opravdu ovlivnit pozitivně životy spousty lidí a dodat jim kuráž pro jakoukoliv změnu a to je asi i Tvůj hlavní důvod, viď? A tím, že se pár lidí sebere a vypadne do světa a třeba se někteří z nich i vrátí a rozhodnou se tu usadit, prospěješ nejen jim, ale i celé naší republice, protože čím víc tady bude zcestovalých lidiček, kteří si s sebou zpátky dovezou i nějaké to srovnání a zkušenosti, tak o to líp nám tu společně bude! Tomu zas věřím já! Takže díky Ti moc za to!
3) třetí důvod je spíše osobní. Přiznám se, že Tvé řádky jsem hltala i proto, že jsem doufala, že mezi nima najdu radu, recept, nápad,.. něco co mi pomůže se pohnout z místa... protože mi přijdeš svýma názorama tak podobná, za každým blogem co si od Tebe čtu, bych se mohla podepsat :O) Naposled jsem četla historku o Zlatém tygrovi :O) Taky si často přijdu jako ET :O)
Tak hezkou dobrou noc a jestli si mě přečteš až ráno, tak měj krásnej den! :o)“