Nevím jak vy, ale nemám ráda loučení. Proto jsem odletěla, aniž bych vám dala sbohem, ale snad se na mne nezlobíte...

Nebojte, jen změním podnebí a souřadnice, ale budeme stále ve spojení a sdílném souznění.

Pokaždé, když jsem někam na dlouhou dobu odlétala, tak jsem pořádála rozlučkové posezení s přáteli. Jedna kamarádka mi řekla, že z toho nemá vůbec dobrý pocit, snad ji trápily nějaké předsudky či doměnky, že se asi loučím na furt. Ale tak to vůbec nebylo, bylo to vyjádření vděčnosti za to, že je tu mám, tu láskyplnou náruč přátel a rodiny a jejich nekonečné psychické zázemí.

Pobyla jsem mezi vámi pár měsíců a byl to úžasný čas plný inspirací, zážitků a neskutečných podnětů. Dýchat ten osvěžující vzduch provoněný podzimem a jinovatkou rozčeřil mé smysly natolik, že se mi ani nechtělo loučit. Pozorovat cestou na letiště ojíněné stromy mi připomnělo čarokrásnou dobu ladovské zimy, která nemá chyby. Je blankytně modrá a sněhově bílá, něžně křupavá a vánočně voňavá. Přeji vám, ať rozehřeje vaše nitra a žádné předvánoční shony nás nedohoní;-).

Ještě jsem se stihla pomodlit za všechny bezdomovce ať přežijí, jejich úkryty u cesty či tramvajové trati je před zubatými teplotami totiž neuchrání...

Už jsem v teple u moře, z mínus 5 do plus 35 stupňů Celsia byl skok celkem dramatický, ale velice příjemný. Nasávám sluneční paprsky a vyhřívám si prokřehlé kosti. Doufejme, že brzy budu v plné síle a schopna své štěstí předávat a podporovat ty, kteří se cítí vyčerpaní či vydeptaní... Moje běloba ve tváři snad brzy zmizí a já vás budu nabíjet slovními energetickými injekcemi a sluníčkově rozehřívat v temných zimních dnech.

Mějte se kouzelně a zatím Namaste z Indie🙏🙏🙏