Od malička jsem byla neposedná jako šídlo, energetická bomba a ztřeštěná puberťačka, které bylo vždycky všude plno.
Mému temperamentu mnoho lidí nerozumělo a neobvyklým autentickým naturelem jsem prostě nemohla od jakživa zapadnout do průměru mainstreamu. Hodně jsem se trápila, že jsem „jiná" než jsem pochopila, že jsem to já a může za to čáp, který si spletl souřadnice a místo, aby mě vyklopil v latinské Americe, tak mne prostě upustil v malém českém rybníce... Syčák jeden;-))))). Ale nevadí, respektuji se taková jaká jsem, nějaký čas mi to sice trvalo, ale podařilo se.
Tento snímek mi evokuje mé období revolty, kdy jsem se chtěla znelíbit mužům, jež mě nepokrytě balili. Měla jsem na to svoje zaručené triky, dělala jsem jelena (říhala jsem jako indická puma;-) nebo jsem si hrála na nesmírnou tvrďačku motorkářku a vždy, když jsem vstupovala na scénu nové společnosti, tak jsem prohlásila: „My motorkářky, my tvrdé holky, my si zuby nečistíme." Je fakt, že můj záměr nevyšel a o to více jsem byla pro loudily pánského pohlaví atraktivní... Po letech jsme se tomu s kamarádkou smály, že všichni na mě neustále vzpomínají a ptají se ji: „Jak se má ta motorkářka?"
No a vidíte, já už na to dávno zapomněla. Maska a přetvářka mi neslušela, jen jsem si soustavičně na něco hrála. Snad jsem už sofistikovaně vyzrála či spirituálně dospěla, že navenek vypadám jako dáma, ale uvnitř jsem stále ta rozpustilá a spontánní malá holka... Každopádně nyní jsem bezvýhradně svá hahahaha!!!