Amritsar - Zlatý chrám? Ne McDonald!


Vegetariánský McDonald - Amritsar


To, že jsem nemocná se pozná, že mi nechutná. Jsem neobyčejný jedlík a labužník, ale když mě přepadne moribundus, tak mé chuťové pohárky ochoří a nemají náladu vůbec na nic. Jednoduše stávkují a nic je neuspokojí, proto nejím:-).

Po několika dnech jsem se konečně zmátořila a dala se do jídla. Vím, jak důležitá je hydratace organismu a příjem potravy, když tělo ochoří, obzvláště, když se člověk nachází v tropických oblastech a nebo zemích třetího světa. A jak se mi apetit navrací, tak moje chutě prasí. Prostě a zkrátka včera jsem neodolala a dala jsem si hamburgera! Samozřejmě vegetariánského, protože moje chutě pochroumané nemocí potřebovaly ukonejšit nějakou exkluzivně kalorickou náplastí. Byl vynikající a když jsem tak přežvykovala tu houskovo-zeleninovou pochoutku, tak jsem si najednou vybavila jednu unikátní historku.


Před léty jsem se vypravila z Dharamsaly do Amritsaru, indického města, které se považuje za posvátné a kde se tyčí obzvláště unikátní Zlatý chrám. Cesta byla zajímavá, ale impresivní zjevení populárního města na mě udělalo hned od prvního pohledu dojem. Taky aby ne, půl roku jsem strávila v horských oblastech Himalájí a teď se ocitnu v civilizačním reji indického velkoměsta, to je opravdu zábava. První upoutávka při vjezdu do města hlásá, že Amritsar je „HOLY CITY” a druhá, že je tady McDonald:-).


Nebudu zastírat, že jsem byla nalomená, ale jít rovnou do Mekáče by byla ostuda, takže první kroky vedly samozřejmě k Zlatému chrámu, ikoně Amritsaru:-). Ten je ohrazen ze všech čtyř stran bílými budovami a „vodním příkopem”, v němž si musíte povinně smočit nohy, abyste do něj vstupovali „čistí“. Obuv se nechává za vchodem buď na ulici a nebo se dá do úschovny, na to, že do chrámu proudí každodenně desetitisíce lidí je to celkem vtipné. Samozřejmě při vstupu do chrámu se neplatí.


Vstupovala jsem bránou zrovna ve chvíli, kdy se zlaté slunce pomalu kutálelo za záda Zlatému chrámu, aby Indii popřálo dobrou noc a obšťastnilo svou přítomností druhou půlku planety. Celé prostranství je úžasná podívaná, bělostné podloubí, kde se Sikkové modlí, uprostřed se vlní čtvercové jezero v jehož středu trůní impozantní Zlatých chrám. Místní osůbky jsou unikátní a jejich pozorování je lepší než Večerníčci. Mlčky jsem si vše procházela a vnímala neobyčejnou vibraci posvátnosti a uctivé zbožnosti. Zde to spiritualitou tepe pokud to cítíte i před všechny ty davy a zvídavé turisty.


Po levé straně od vstupu je za bránou jídelna, která je prostě božská, několik stovek lidí připravuje pro statisícové návštěvníky dobrovolně jídlo. Pozorovat běžící pás na chapatti a sličné ženy, které hnětou těsto na zemi bylo něco neskutečného, sledovat bezzubé In