Náhoda tomu chtěla, že jsem ubytovaná v Shanti Dhama, na fotkách toto místo vypadá úchvatně, ovšem je na míle vzdálené "svatému" území. Uvažuji, jak jsou reklamy na webu iluzorní, pastva pro oči, ale realita je naprosto jiná.

Zákoutí u řeky, stínoví kokosových palem je zde, ale ta výheň, jako bych se ocitla v pekle. Globální oteplování je tady citelné, na začátku března, teploty přes 40 stupňů Celsia ve stínu a vánek nikde.

Rozmazlila jsem se a objednala pokoj za 500 Kč na noc, to že si musím vyžádat čisté prostěradlo, ručník i toaletní papír, je pro mě docela nečekané, vše by mělo být připravené a v ceně, ale né. I toaleťák za 20 Kč mi zaučtují (jedna rolka, jednovrstvová;-) Sprcha je, vlastně není, je to jen proud vody, ledový, ale to se tady hodí. Někdo odšrouboval sprchovací hlavici... Co naplat, už jsem rozmazlená z Goa a zapomněla jsem, jaká je echt India;-).

Ale všechny tyto maličkosti mi dokonale kompenzuje vzdálenost od turistických atrakcí. Kdybych byla v centru, tak mě minula spontalita obyčejné vesnice a prostota místního života. V této odlehlé části se zdržím celé dva dny, za zády mám Hanuman Temple (Opičí chrám) a ten si dám třikrát za dvacet čtyři hodin, dvakrát při západu slunce a jednou za úsvitu. Místní rituál, přitažlivé poutní místo pro mnohé.

Mocné kamenné panorama je naprosto úchvatné, mlčky pozoruji to banánovo-palmové zákoutí v údolí mezi rýžovými poli a nechápavě kroutím hlavou, kdo tohle všechno svořil.

Slunce se rozpouští v krvavě oranžovém tratolišti a děkuje všem přítomným za audienci. Těch, kteří zdolali výstup 575 schodů na horu, je požehnaně a všem se tají dech z té podvečerní podívané.

Jsem tady na správném místě, s odstupem od civilizace si uvědomuji, jak je momentální rozpoložení prchavé, jednou tady je a vmžiku za horizont zapadne. Střemhlav se řítí k dalšímu prožití, k další noci a novému dni...

Nic není permanetní. To, co člověk cítí, je směrodatné a podle toho směřuje k snové pouti, smyslu žití a úrovni smyslného lidského bytí.

Čarokrásné výhledny zosobňují neobvyklé zážitky a všudypřítomné opičky jen zdůraňují a na vlastním příkladu dokazují, že je možné dovolit si úplně vše. Rozpustile dovádět, hrát si a uzmout cokoli, co hrdlo ráčí, co máme na dosah. Vzít a poděkovat, užívat a dýchat. Vnímat hodnoty života a oplývat vděčností. Žít v poctivosti a se ctí.

Toto je mé podvečerní zakončení v podobě všeobjímající láskyplné lidskosti k našemu pokolení i všemocnému stvoření tady na Zemi.

Krásné snění o všemožnosti lidského bytí!