Chvilkový kolaps způsobil bystrost vědomí


Jak slunce vychází, nemoci pomíjí...

Paradoxně kolaps způsobil bystrost vědomí, pravdu moudrosti jak je všechno na světě pomíjivé a vrtkavé. Nic není trvalé, nic netrvá věčně, ani štěstí či bohatství neřku-li lidské zdraví není permanentní... V jedné mini sekundě se vše změní a jediné, co nás lidské jedince udrží v silné psychické kondici, je naděje, že „nepřízeň osudu" opět brzy pomine. Nic není špatné ani zlé, je to jak to je a umět přijímat bezvýhradně ať se děje co se děje je jedinečná schopnost jedince přežívat tragédie, uzdravovat se z nemocí a bolístek neštěstí... Jsme siláci, hrdinové a žádné bojácné trasořitky, i když si to mnohdy ani neuvědomujeme, že držíme jako koně.


V noci jsem skončila na zemi a hned ráno mi to letí. Sesbírám všechny síly, abych se postavila, sbalila a došourala se k výtahu. Upřímně tato bezmoc, kdy je člověk naprosto vyšťavený a skoro nemůže hýbat údy, mě vždy ochromí vděčností za všechny dny v plném zdraví a životodárnou energii, která nás celoživotně provází a my ani nevíme jak bohatí jsme, když chodíme, vidíme a slyšíme a bezbolestně se pohybujeme. A pak najednou to víme, najednou nás z nebe něco trkne, že to není samozřejmé a my překypujeme pokorou a úctou k našemu organismu a přísaháme si, že už svému tělu, mozku i duši budeme věnovat dostatek pozornosti. Chvíli se snažíme, pečujeme o sebe a pak zase sklouzneme do nevědomí. Opět na sebe zapomínáme, dostatečně nevyhodnocujeme, co je pro nás prospěšně a co nám nedělá dobře a je toxické...

A pak se divíme, že jsme zase na mizině. Fyzické, psychické i energetické.


Stojím ve výtahu se zrcadlovými dveřmi a mé vzezření není k vyfocení. Člověk by nad tou nicotou zaplakal:-). Ale vím, že zase bude líp, zatnu zuby a projdu si touto chvilkovou slabostí a budu brzy skákat radostí. Na recepci vyhodnotí situaci a okamžitě přivolají taxi, nabízejí mi, že zavolají na letiště, aby mi připravili kolečkové křeslo. To je milé, takové laskavé a přeochotné služby, ale odmítám, snad to zvládnu po svých;-). Věřím si.


Tak takto neslavně skončila má bombajská odysea. Každopádně sem musím znova abych to, co jsem nestihla, zakusila:-).

23 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

© 2016 - 2020 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

návštěvníků

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round