Moje máma a rodinná dovolná


Spolu s milovanou maminkou


Moje maminka je jako čarodějka Dobrodějka. Jediné, čeho se bála bylo, aby ji nebylo vedro. A to se ji splnilo. První dny po příjezdu se hrozně ochladilo a ráno jsme vždy přišly na pláž odkud nás vystrnadil ledový vítr. A večer už jsme povlékaly peřiny, aby nám nedrkotaly zuby. Nejsme přece na Sibiři, ale v Andalusii... Červenec je sice v kalendáři, ale zimní věci by se šikly:-).


A tak jsme jezdily na výlety a byly jsme prostě akční. Objevovaly kouzla andalůských plání a pozlátka španělského městského života. Byla šťastná s já s ní, že ji dobrovázím a úryvek mého života s ní nyní sdílím. To je vždy mé nejtajnější přání, abychom spolu byly někde, kde se mi to líbí. Abych ji utvrdila v přesvědčení, že mi můj nomádský životní styl prostě sedí. A nyní ho se mnou ochutnala. Byla veselá a plná života. Slastně si vychutnávala všechny okamžiky a blaženě dýchala mořský vzduch provoněný jódem a solí. Dýchala zplna hrdla a byla dokonale spokojená. Vidět vedle sebe své milované zářivé a naplněné, to je nejdražší zadostiučinění životní pouti.


Neměly jsme žádné plány, spontánně jsme se vozily na životní trajektorii a vždy dorazily na neznámé místo určení. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ocitly jsme se na Bali, viděly luxusní jachty, vysedávaly v polynéských restauracích, horizontálně spatřily australské pobřeží, levandulovou Francii... Asociace míst, jež se mnou procestovala virtuálně. Vše to, co vidí v televizi, nyní spatřila na vlastní oči a já byla dojatá, jak se rodinná dovolená povedla.


Kupodivu jsme si nelezly na nervy ani se nedurdily rozdílnými názory. Byly jsme neustále v láskyplné harmonii, jež zurčí srdečními orgány a emocionálně produkuje endorfiny. Hormony štěstí a radosti, perleťové kapičky rosy vztahu maminky a dcerušky. Vzácné okamžiky, jež nikdy nevymizí z paměti a jsou potuplovány miliony usměvavých fotografií. Nic není v životě tak důležité jako sdílení. Pochopení a opečovávání.


A my jsme to dokázaly, poprvé jsme si to ničím nezkazily, protože jsme se snažily. Protože nám na sobě záleží, protože láska rodičovská je kolébka, bezedná studnice citů a psychického zázemí, slovního pohlazení a otevřené náruči. Kdykoli a kdekoli. Ale my děti si toho mnohdy nejsme vědomi... či dostatečně vděční;-().

Byly jsme tak euforicky šťastné, že jsme si vždy s úsměvem před usnutím řekly:„A další den v prdeli. Ale čeká nás další;-)." Daly jsme si pusinky a oddaly se líbeznému spánku v blízkosti souznění v přítomnosti, které nic nechybí.