Jsem na sebe hrdá, že netrpím předsudkama:-).

I Číňance nabídnu pomocnou ruku a pomůžu přes skalnatou řeku. Bojácně se prodírá mezi kamenama, drkotá zubama, protože je voda ledová. (Pravděpodobně znáte mou nevoli vůči nelidskosti její vlasti, kde okupací a násilím týrají bezbranné Tibeťany a zlovůlí ničí jejich historii;-(.

Pozoruji ji...

Co tady dělá sama samotinká, křehká, mladá (24)? Ale je roztomilá, jak opatrně nakračuje, jak neví jak přelézt kámen a přebrodit řeku, ale soustředí se a dokáže nemožné. Podporuji ji slovy povzbuzení, pomůžu v kritickém stavu. Je nádherné ji poočku sledovat, jak je najednou šťastná, že to dokázala. Že se do té ledovky ponořila a šla proti proudu na výzkum. Plná zážitků a vjemů přiznává, že v takové přírodní divoké scenérii ještě nebyla. Je doopravdy ohromená, že se vykoupala a jaká je to tady pod sloupovím mostu nádhera. Její nálada je nakaživá. Nadšeně vnímá všechny poklady světa. Nevím, zda to vnímá, ale může být na sebe hrdá.

Tato přirozenost osobnostního posunu je pro cestovatele stěžejní, protože sami sebe každý den krůček po krůčku utvrzují, že vše dokáží... Snaží se a překonávají sami sebe:-). Sebe-vědomí je nenaučí školy, zrohovatělé výchovné systémy, ale samovolné posuny vlastní vůle a ctižádosti. To jsou berné mince. Když se pro něco člověk rozhodne a bez ohledu na věk se odhodlá a k vysněnému cíli se vydá:-). To je podle mne Škola😂😂😂

Cesta je Škola života. Plnohodnotná, smysluplná a houževnatá. Přirozená a spontánně prožitá, nulová předepsaná osnova, žádná historická data zde nejsou směrodatná. Datum ani místo narození nehrají roli. Důležité je, jak sám k sobě člověk přistupuje a jaké jsou jeho hodnoty. Jak evaluuje sám sebe a kam směřuje, zda má vytyčené cíle a spokojeně vnímá vše přítomné. A pak vždy v džungli civilizace přežije;-))).

A tak si říkám, jak je odvážná a šťastná, to musi mít diktátor radost, jaká ambiciózní generace v čínské lidové republice klíčí. Ale nějak mi to nesedí, že by měli volnost cestování? Vždyť by odtamtud všichni utekli... Ona sama mi prozradí, že s maminkou emigrovaly, když jí bylo 11 let. Žijí teď ve Vídni a má nevlastního tatínka Rakušáka. Tak proto je tak šťastná😁😁😁. Vypráví mi, že v Praze už byla dvakrát a taky v Českém Krumlově a jak to tam miluje...

Bizzarní je, že se jmenuje Xiran, což v překladu znamená „přání a příroda" a ona se tomu sama upřímně zasmála, jak málo z toho jména má. Přírodu vlastně nezná, je z města! Ale dneska začala, dneska udělala první krůček v dikci svého jména🍃🌳🐍🐜🐛🐝 A koukejte, jak mě parádně nafotila, šikulka🙏🙏🙏