Maminka mi radí z dáli, o čem mám psát, ale já to při kurzu na jogínského učitele nestíhala, jak jsem slíbila, jogínské rozpravy a filosofické úvahy budou mít pokračování! Je toho totiž tolik ke sdílení, že vás o ně neochudím. Nebojte, mám poznámky a bude to šťavnaté a plodné;-). A jistě budou mít úplně jinou energii a pozitivní náboj než při vyčerpávajícím cvičení;-).

A ústřední ikona celého měsíce byla čínská dáma Rui. Ta mě zaujala hned, odhadnout věk u asijské populace je oříšek, protože tělem i obličejem vypadají všichni mladě, až společné imigrační vízové povinnosti a její pas posetý všemožnými vízy všech světových destinací, prozradil datum jejího narození. 1954. Je starší než moje maminka, ale lítá sem a tam po planetě sama a užívá. Je jedna z mála, která komunikuje anglicky a tak jsem si mohla v lekci „naslouchání" vyslechnout její příběh jak se k józe dostala. K její nevětší zálibě patří paragliding a v Nepálu při posledním seskoku akro, kdy si dávala "coconut set" a měla si otevřít záložní padák ji trochu překvapil vítr, který ji strhl a jak tak střemhlav padala, hrozivě rychle se k ní blížila hladina jezera. Tahala za páčku padáčku, ale rezerva se neotevřela. Buď nebyla dobře poskládaná (teď poslední den si ji neskládala sama) a nebo byla tak slabá, že neměla dostatečný drive jí škubnout a otevřít. Skleněná hladina se k ní nezadržitelně blížila, to je poslední, co si pamatovala. Pak se po třech dnech probudila v nepálské nemocnici, voda v plicích a dva zlomené obratle a celá pohmožděná. Nemohla pořádně dýchat a lékař se bál nejhoršího, extrémní nákazy infekce z vody, jež nebyla příliš čistá. Vrtulníkem ji transportovali do Kathmandu a trubičkou ji plíce vysáli a mohla zase dýchat. Naštěstí ji v poloze ležmo transportovali zpět do Číny, kde se jí ujali profesionální doktoři. Naštěstí infekce ji minula a ona se několik měsíců zotavovala a jen ležela. Obratle se zahojily samy, ale kolena měla roztříštěná, na rentgenu to nebylo vidět, ale bolesti dokázaly, že je tam vnitřní zranění. A tak se dostala přirozeně k józe, pomohla jí uzdravit se a dát tělo i mysl zpátky do kupy.

Teď, když ji vidím, jak dělá stojky, mosty a udrží celé tělo na dvou dlaních, hluboce se ji klaním. Neustále má energie na rozdávání. Pořád úsměv na tváři. Je nejroztomilejší lady na planetě Zemi. Kapánek se rdím, zatím co ona je snaživá a ničeho se se v hodinách nevzdává, já ležím rozplizlá na jogamatce a jen přemítám, jak to dělá, že není unavená;-))).

To, že na závěrečné hodině zvládla za sebou 108krát poklon slunci a byla jen zpocená nikoli unavená, jsem již psala. Okamžitě se mnou vystřelila na terasu, abych ji vyfotila, aby si tuto chvíli zaznamenala.

V roce 2003 měla srdeční příhodu a tak tak se mohla hýbat, způsobil to stres v práci a životní styl podobný přísné drezůře. A teď tohle, světe div se!!! Ona je moc skromná, by si to přiznala, je dobrá, co dobrá, prostě nejlepší a nás mladé strčí do kapsy! Já ji říkala, že je moje hrdinka a že o ní bude samostatná kapitola a takové unikátní příklady lidské houževnatosti se musí dávat do popředí, aby lidé, co nyní trpí, nezoufali, ale věděli, že oni to taky dokáží, i když jim osud nastrčil klacky pod nohy.

Jo a málem bych zapomněla, že úplně v pohodě dělá plácací sklapovačky a ve vodě akrobatickou hvězdu, kdy stojí jednou nohou na stehně stojícího partnera, druhou má zaklíněnou za jeho krkem a pevná jako deska má ruce zdvižené do nebe, takže vypadá, že brzy vzlétne😅🙏👌👍.

Byla jsem se s ní včera na Gili rozloučit. Poslední den na Lomboku říkala:„Hurá, zítra žádná jóga." Ale lhala, sem na ostrov jela, aby si udělala další kurz s názvem „dive yoga";-). "Potápěčská jóga" je novota, první dva dny se učíte, jak se na jeden nádech ponořit do 20 metrů, noříte se v moři po hlavě dolů po laně. Třetí den se můžete zanořit až do 40 metrů. Nevím přesně, do kolika metrů se zanořila, ale certifikát „advance" získala! Já ji opětovně gratulovala. Ten kurz urgentně potřebovala, protože se brzy jede potápět s velrybími žraloky, kde je potápěčská výbava zakázaná, takže proto je tak snaživá, aby si to užila a jen na jeden nádech se zanořila a co nejblíže je viděla;-))).

A tak jsme seděly u ní na terase, větřík vál, moře šplouchalo a hnala se další buřina. Rui vysmátá, že ji dneska bolely ze závaží záda, ale promasírovala si je horkou sprchou a namazala olejíčkem a už je jí dobře. Když mi do detailu vypráví její zlomový okamžik v Nepálu, používá termín „kokosový set", neptejte se mě, co to je, ale jak se potutleně směje, musí to být něco výjimečně odvážného akrobaticky rozpustilého;-))). Pak se mi ještě s úsměvem dozná, že ji v roce 1984 přepadla rakovina. A taky se z ní zázrakem vyléčila nebo ji svým nezdolným životním přístupem z těla vypudila? Neznám detaily, ale tady přede mnou sedí, čilá, zdravá, plná chuti do života. V kapse dva certifikáty (novopečená jogínská učitelka a jogínská potápěčka na jeden nádech;-) a je nadmíru spokojená. Taky aby nebyla, po tom, co všechno v životě dokázala!!!

Rui je moje hrdinka. Nerada to slyšela, ale je to pravda a tato opěvná óda na jednu lidskou bytost, již žádná nástraha života neudolala ani nezabila její entusiasmus. Její spontánní radost z bytí je jen příkladem, jak se vyrovnat s těžkostmi, jež nás prozatímně rmoutí, ale nejsou limitující pro naše budoucí obzory.

Je nádherná a já před ní smekám. Je neuvěřitelné, jak někdo dokáže nemožné a ve věku důchodkyně je stále v nejlepší formě! Ona je pro nás velká motivace🙏🙏🙏.

„Milá Rui, děkuji, že jsi❣❣❣❣❣❣❣"