Vůči cizí bolesti nejsem imunní


Můj hrdina z Ngapali - vydržel zubní ošetření a ani vevydal hlásku


Hned jak jsem do Ngapali přijela, tak jsem přemýšlela, jak bych tady tomu úchvatnému okolí mohla být prospěšná a jak toto zákoutí světa potřebuje zvelebit a moc pomoci. Myslela jsem na lidi i životní prostředí. Bambusová brčka už jsem aspoň v jednom resortu zavedla a říkala si, že proniknu do expat komunity a nějak se tady zapojím.


Pak mě začaly bolet zuby. U zubaře už jsem byla všude na světě, i na Kubě v místní nemocnici před dvanácti lety, takové návštěvy jsou obzváště inspirativní pro psaní, tak jsem si říkala, teď to bude Ngapali;-). Když jsem se pídila po zubaři, nenašla jsem žádné stopy. Známí mi řekli, že k zubaři musím letět do Yangonu, nebo nejlépe do Bankoku či Singapuru;-(). Kvůli jednomu kazu;-? A pak mi kamarádka Tina napsala, že hned vedle našeho resortu bydlí dva němečtí zubaři, ať je najdu, že mi snad pomůžou. Večer při západu slunce jsem plavala, bylo to úžasné, jak se slunce ponořuje do hladiny a vy jste součástí, moře se změní v růžový mokrý baldachýn a jen cítite, jak je na světě krásně a jak vlny odnáší všechny bolesti. Z moře jsem se dívala na resorty na pláži a říkala si, tam jsou ti doktoři, měla bych je najít. Ale pak jsem si řekla, až zítra. Bylo mi tak speciálně úžasně, že jsem v tom stavu blaženého rozpoložení chtěla zůstat věky. Když nejím sladké, tak to zase není tak strašné...


Večer sedím na terase restaurace, slyším šplouchat moře a opět se rozplývám tou všudypřítomnou mírumilovnou atmosférou. Přede mnou sedí pán taky hypnotizuje hladinu oceánu a o mně nemá ani páru. Pak se nějak otočí a dáme se do řeči. Je to právě jeden z těch zubařů, co potřebuju! Děkuji vesmíru, jak to, co potřebuju do života přitahuju!!! Nedávno jsem četla, že to, co je nám určené, to nás nemine😁😁😁 A vážně to funguje!


Tak si hezky povídáme. To, že jsem tady nesmírně vděčná po měsíci a půl za inteligentní konverzaci, protože místní moc nekomunikují neb anglicky neumí, o tom se rozepisovat nemusím. Tento muž jezdí několik let tady i do Afriky, na Seyschelly opravovat zuby a učit děti dentální hygieně. Jeho vyprávění je zajímavé, hodně poučné, jak to tam funguje. To jsou projekty, záslužné mise, jež svět potřebuje. Druhý den přijde druhý zubař na jógu a už jsem součástí místního záchranářského týmu. To je hezké, aspoň budu informovat věřejnost o záslužné akci, která místní nic nestojí.


Ráno se potkáme na pláži a já se těším. Vyrážíme směr klinika. Mají místní asistenku, která jim pomáhá překládá, je milá. Dorazíme do budovy pod kokosovými palmami. Venku před dveřmi už čekají lidi a to ještě nezačaly ordinační hodiny. Křeslo pro pacienty je exkluzivní, všude nástroje, desinfekce, všechno potřebné za ty roky tady přivezli ze své dobré vůle. Velmi chvályhodné. Už sedím v křesle. Pusu dokořán, světlo mi ozařuje dutinu ús