Proč se vracím do České republiky:-?


Dlouho očekávaný článek je zde:-)

Psala jsem ho po cestě….

A) Není to tak, že by “najednou” byla Česká republika pro mě dobrá, když je celosvětová karanténa.

Zpáteční letenku s KLM jsem měla na 31.3. přes Panamu - Amsterdam do Prahy, takže jsem návrat plánovala.

Měla jsem dosednout na letiště Václava Havla na apríla;-(). Já si vždy vybírám speciální data a teď jsem si fakt dobře vybrala;-).

V neděli 22.3. se Panama minimálně až do 14.4. uzavírá. Letiště, hranice.

Nikaragua už byla jediná země, co byla ještě otevřená. El Salvador, Honduras i Guatemala a Kostarika už mají dávno pozemní i vzdušné hranice uzavřené. Nikdo se tam ani ven nedostane. Spadla klec. Často i bez předešlého varování. Okamžitě. Do odvolání.

Zažila jsem si na vlastní kůži po katastrofickém zemětřesení v Nepálu (duben 2015), co děje následně, když je živelná katastrofa. Není elektrika, nefungují automaty, jídlo není k dostání. Nesplachují záchody. Dochází voda.

Vše je toxické, zamořené, životu nebezpečné.

Ceny se vyšplhají k nebi, protože všichni ví, že si další roky nic nevydělají a vy jste poslední, kdo má chechtáky.

Nebo si třeba prachy vyberete, ale nikdo nemá malé bankovky, takže buď dáte, co máte a nehorázně vše přeplatíte anebo máte smůlu. Obyčejné ubytování, co bylo za hubičku v Katmándu najednou stojí 50-100/noc. Jízda na letiště majlant. Žádná solidarita nebo lidskost v době paniky, hysterie neexistuje.

(Na to se psychicky a metálně připravte!)

Lidé se bojí, co bude. Začínají nepokoje, lidé strádají, bojí se a to je vedle k jednání, které často není úplně lidské a předvídateln