Dojmy z "Poslední Cesty"


Virus Korona není žádná sranda

Euforie na autobusovém terminálu byla boží!

Mladí vracející se z Pobřeží slonoviny vyhrávají:”Should I stay or should I go now???!!!!”

No to jsem řešila od 11.3.!

Teď jsem tady v Paříži, dva přelety a extrémně vygradované korona zákazy tady.

A pak skvělá, ovíněná holka říká dýžejovi:”Pusť tam Highway to hell.”

Jojo, vše se musí brát s nadhledem. Všichni jsou skvělí, úžasně veselí, milí a příjemní, až na jednu paní, která když točím selfie a ona je za kamerou!!!, tak ke mně přijde a protivně ostře říká: “Netočte si nás.”

To už k nám kráčí milá paní konzulka, která odbavila bus první. Uvítá nás, řekne podrobnosti o cestě, a pak čte seznam jmen. Asi po desátém jméně říká:”No vy jste vzrorní, to teda hledím.”

Pak přečte jméno jednoho pána a s úsměvem krytým rouškou z vesela říká:”No vy jste mě pěkně rozčílil.” A on se omlouvá a zahraje to do autu. Paní konzulka nás opět chválí, jak jsme zorganizovaní a poslušní jako beránci. Její manžel měří teploty. Jsou naprosto úžasní a už sedíme v autobuse.

Paní konzulka opět přečte seznam a my se hlásíme jako ve škole. A opět si neodpustí se smíchem u toho samého pána:”Jo to jste zase vy, vy jste mě pěkně rozčílil.” A celý autobus se směje. Pak ji zatleskáme a jedeme.

Kabina řidičů je oddělena igelitovou clonou, abychom byli odděleni. Všichni musíme mít roušky celou cestu na puse. Kdo by měl i jen zvýšenou teplotu, toho by nevzali. Když se ptali, proč nejezdí více spojů, dozvěděli jsme se, že nikdo do zahraničí jezdit nechce, že se bojí. Tak to máme ještě štěstí, že se vezeme.

Vzdadu vidím, jak koluje slivovice a víno, tož to jsem si sedla špatně. A víte, kdo se usadil přede mnou;-? No a ano, ta ne-příjemná paní, co jsem ji nenatáčela. Ale jízda to nedorozumnění urovnala a už jsme byly na sebe celou cestu milé.