Odžité drama z Paříže už znáte.
Lidičky i řidiči při odjezdu repatriace byly úžasní. Jeli jsme jako po másle. Ani na jedněch hranicích nás nekontrolovali, asi byli rádi, že se nás zbavili.
Ráno v Německu jsme poprvé zastavili u otevřené beznínky, tam jsme si mohli koupit snídani, už jsme byli asi 250 kilometrů od Prahy.
Vylezla jsem z autobusu (samozřejmě v roušce) a říkám vesele klukovi, co mi pomáhal večer v buse hledat brýle:”Dobré ránko!” Letím na toaletu a dobít energii nějakou evropskou laskominou.
Pak vylezu ven, slunce svítí, vzduch je jarní, jako by se svět vůbec netrápil.
Neznámý říká: “Jak jsi mi tak mile řekla dobré ráno a česky hezky, málem jsem ti dal pusu!”
Já se směju. Ta rouška je asi nějaká přitažlivá, mám větší úspěch, než kdybych nebyla maskovaná;-)!.
Pak si odkryju roušku a v dostatečném odstupu lačně piju.
“Máš u nosu jebáka.” No já se několik hodin neviděla a u umyvadla v zrcadle jsem roušku měla a na obličej si sahat nemám bo korona. Tak se směju.
To je dobrá seznamovačka;-). Domlouváme se po karanténě na procházku. Letí ze San Franciska a vykládá jak náročná a nákladná cesta to byla.
Říkám, ať si mě najde na Facebooku a on říká:”Sama na Cestách! Tě znám! Tě sleduju pěknou dobu!” A fakt mi ukazuje obrazovku kde je palec nahoru “to se mi líbí” u mé blogerské stránky. Tak to je fakt legrační, to jsou mi věci.
Áda je hodný, půjčí mi telefon, abych si mohla zajistit odvoz do karantény a brnknout mamince, že už jsme překročili hranice. Maminečka zlatá je šťastná jako blecha. I když před několika dny mi slibovala, že mě za ty nervy, co se mnou měla, uškrtí;-))) Tak nevím, jestli nebude lepší korona než moje máma, která mi dá co proto, jak jsem ji o klidné spaní celých deset let připravila (to teď je samozřejmě velká nadsázka a sranda;-().
Zatleskáme řidičům, halasně poděkujem a pak už vytahujě kufry a já prosím pana řidiče, jestli si se mnou zapózuje. Neváhá a ochotně se fotí. Kamarád, co mě čekal na apríla, vystupuje z auta a okamžitě mě zpraží:”Přestaň dělat blbosti a uklidni se.”
Ani neví, jaká je to euforie být v zemi české. Ale já už jsem poslušná jako beránek, vždyť mi poskytne azyl a já slíbila, že budu hodná a poslušná a to a ohledem na můj temperament a extatickou povahu bude těžší než dosáhnout nirvánu;-))).
Ne, vážně, když jsem se rozhodovala o návratu do vlasti a co je vlastně lepší, tak ještě na pláži jsem se smála, že nahraju video:”CHCETE MĚ?”
Kdo se mě jako dobrovolně ujme.
Popis: neškodná, hodná, milá, vtipná, pořádná, umí vařit i péct...
Jako taková parodie na pořad pro záchranů pejsků, které dělal před lety pan Srstka a paní Kubišová. Ale už jsem to prostě natočit nestihla, vzlala jsem z Nikaragui rychle roha než se situace přiostřila.
Mám sice skvělou kamarádku, která mi nabídla pokojíček i terasu, ale s ohledem na imunitu mých drahých přátel jsem raději zvolila ústranní bez spolubydlících.
Už se nesmírně těším, až si udělám absolutní silent retreat a izolace v karanténě bude maximální a já se ještě víc ponořím dovnitř🧘🏽♀️📿🙏.
Čeká mě nová dimenze sebe samé! Oujé!!!
Protože jestli chcete vědět mé největší tajemství, tak svého osobního osvícení jsem nedosáhla ani v Indii nebo v budhistickém chrámu s mnichy, ale naopak dvakrát tady v Praze, kde jsem zakotvila po spirituální cestě a bylo to vždy hluboké a velké, obrodné.
Tak do třetice všeho dobrého a jsem zvědavá, co z toho vyplyne.
A tak jen na závěr bych chtěla zmínit, že nás ambasáda nutí se vrátit, ale nutno podotknout, že mnozí se nemají kam vrátit. Protože obětovali mnohé v touze plnit si sny či dobývat svět, že v ČR už nemají zázemí ani třeba rodiny, kamarády, vše mají někde v jiné zemi - dlouhodobé pronájmy, práci, majetky, partnery, děti, závazky, že prostě i kdyby chtěli, tak je to hodně k zvážení a taky velmi psychicky náročné, přiklonit se ke správné variantě.
Tak prosím nesuďme, nehodnoťme ani se nedívejme skze prsty na ty, co zůstali a vrátit se nehodlají. Mají k tomu své pádné důvody a místo poukazování a šťourání si zaslouží pochopení.
Já se vrátila, protože jsem to plánovala a protože jsem to bytostně cítila, že ta moje pomyslná “Cesta” se už skončila a korona ji svévolně a bez kompromisů utla, abych asi necukla hahaha;-).
Více podrobností zítra.
S láskou a vděčností, že jsem v rodné vlasti a nebojte, zvyknu si ❤
Vaše Alexka ŠŤASTNÁ HLAVA ओं♡♫