V tratolišti roboty jsem zapomněla na životní radosti. Ale z pasti minulosti jsem už zpět ve střízlivé přítomnosti a užívám si malé chvilky, které jitří mou duši. S upřímnosti dím, že za to můžou noví známí, kteří mají v sobě tolik laskavosti a dobrosrdečnosti, že se svět zdá opět růžový i přes všechny ty švýcarské eskapády a útrapy. Každopádně život je fakt veselejší v dobré společnosti. Už podruhé v životě se mi potvrdilo, že je dobré odstřihnout démony a lidi, kteří nevnímají skutečné hodnoty a dary, a pak do života vlétnou dobrotiví andělé, kteří svými křídly opráší to vše dobré.
Poslední zážitky se mi nadobro vryly do srdeční čakry. Pozvání na výlet do Curychu od kámošky samozřejmě vítám s povděkem. “Jen si nezapomeň vzít čepicu, pojedeme s otevřenou střechou”, říká bodrá Moravanda, aby mě upozornila, že to bude jízda! Já se na to těším jako malá. Jen ta zima na konci října je docela vlezlá a já na tropy zvyklá jsem zde dosti zimomřivá. Každopádně vymyslím jednoduchou variantu, vlezu si do mého péřového himalájského spacáku a už se vezu;-). Vyhřívané sedačky ještě umocňují komfort přítomnosti a všechny trable necháváme za námi ve švýcarském údolí.
Vše je úplně geniálně nastartované. Otevřená střecha, jasné hvězdy nad námi, měsíc, který dorůstá a všude kolem přepychová velehorská panoramata. Málem jsem se zalkla, jak jsem byla šťastná. K tomu adekvátní hudba. Já s rukama ve vzduchu chytám přítomnou chvilku. Bambule mi kmitá na hlavě rychlostí vzduchu a já se bojím, že mi uletí i s čepicí, ale takové malé věci neřeším;-(). Dvě hodiny na čerstvém vzduchu v proudu dálnice mi absolutně vyčistí hlavu. Jen s nostalgií vzpomínám, jak jsem žila v ašrámu a odříkala si asketicky všechny pozemské radovánky. Ale už jsem zpátky a viditelně osud chce, abych si vynahradila úplně vše!!! Na světě je přece krásně, tralalalala Na to ani v této době nezapomínejme <3
S láskou Vaše Alexka #jsemstastnahlava
Comments