K tomu, co se v Nepálu loni událo - nejsilnější zemětřesení za posledních 83 let, není co dodat. Jedná se o přírodní úkaz - přirozená obranyschopnost přírody. Já tvrdím, že je to ukázka akce a reakce, jak se my chováme k ní, tak se ona chová k nám. O to více je pozoruhodné, jak se navzájem chováme sami k sobě.
Sama jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že slova nejsou dostatečně výstižná pro zhodnocení hodnoty života. I když jsem prožila zemětřesení o síle 7,8 Richterovy škály ve výšinách horských Himalájí, v podstatě jsem si nezažila žádná dramata, protože díky nadmořské výšce daleko od civilizace jsme se ocitli v jakési oáze nevědomí, uchráněni od všech ukrutností a životních ztrát. I přesto, jediné, co musím s politováním konstatovat je, že zemětřesení nebylo nic v porovnání s tím, co se na místě odehrávaly za tragikomedie a ciráty, zbytečné, nedůstojné a jedovaté.
Bez přetvářky můžu přiznávám, že má duše byla skoro rok zmuchlaná a vysílená a kyselá pachuť nevlídností a sebestřednosti jedinců jsou tou největší bolístkou, která se jen tak nezahojí. Potřebuje adekvátní léčení posttraumatické příchuti hořkosti.
Jakákoli situace v sobě skrývá bizarnosti a neštěstí zemětřesení je podhoubím pro mnohé prapodivné události a marnivé činy. Naskýtá více možností sebevyjádření a sebenadřazování nad jiné lidské tvory, empatie k jiným národům není v popředí racionálního uvažování většiny západních turistů.
Pokusím se zpracovat vlastní postřehy a zážitky v mé další knize, jejiž výtěžek bude směřován do odlehlých vesnic v oblasti Manaslu, které jsou na míle vzdálené od civilizace. Námět knihy je prostý, ústředním tématem není jen zemětřesení, ale především zrcadlení skutečného stavu věcí, protože převážná většina turistů se vydává do Himalájí, aniž by byli psychicky připraveni i fyzicky zdatní, nemají adekvátní vybavení, neuvědomují si, do čeho se pouštějí a jaké extrémní situace mohou nastat, a tím pádem neumí řešit krizové stavy. Chybí jim jakákoliv sebereflexe a myslí si, že když podobné vrcholy zdolali jejich známí, že na to mají… Nevyhodnocují objektivně vlastní schopnosti, nepřiznají si skutečný stav věcí.
Když člověk čelí nebezpečí či dokonce stojí tváří v tvář smrti, vyplouvají na povrch zvířecí pudy a existenciální pocity boje o přežití hraničí s etikou a morálkou živého tvora. Dokonce se nebojím použít termín hyenismus lidského chování, bezohledný přístup k druhým, který nemá nic co dočinění se zdravým rozumem, ale především nic společného s obyčejným člověčím naturelem, s laskavým srdcem a vnímáním souvislostí do nejmenších podrobností.
Každý rub má i svůj líc, a ne vše je pouze černé nebo jen bílé, někteří na svou obranu mohou použít výmluvu, že jednali v afektu nebo pod tíhou nezvladatelných emocí, ale vždy je velká naděje, že lidstvo prozře a bude více uvědomělé nejen k sobě, ale především ke svému okolí a životnímu prostředí za každé situace, i když zátěžové. Morální vyspělost a obyčejné lidskost jsou cnosti, pro něž by měl člověk mnohé obětovat a s důstojností sobě vlastní nikdy ničeho nelitovat.
V protikladu uvedu jeden exemplární příklad vyspělého lidství, jež se odehrál při jednání s rodiči malajské skupiny o vysvobození helikoptérou z nepřístupného území. Rodiče pětičlenné skupince třetí den po neštěstí volali, že pro ně objednávají soukromý vrtulník za 10 000 USD. Oni ho ale odmítli, protože vrtulník je pouze pro pět osob, a i když jich bylo přesně pět, tak cítili odpovědost za svého průvodce a nosiče nepálského původu. Zdůvodnili své rozhodnutí, že přišli jako skupina a nemohou je tady nechat bezprizorní, že bez nich prostě neodletí. Rodiče se samozřejmě zlobili a jejich přístup nepochopili. Ale oni odolali tlaku nejbližších a opravdu neodletěli, nevyužili tuto velkorysou nabídku milující rodiny a zůstali ještě na mnoho dalších dné v nejistotě bezvýchodné situace. Ale pro mě jsou hrdinové, vědomé osobnosti plné milující laskavosti.
Až v Praze jsem se dozvěděla, že se říká, že když obejdete Manaslu, tak se vám smažou všechny hříchy, kterých jste se v životě dopustili, takže o důvod více vydat se právě na tento trek, jeden z nejhezčích a nejautentičtějších v nepálských Himalájích. Právě skutečnost, že na Nepál nezanevřeme, ale stane se opět vyhledávanou destinací je tou největší a nejsmysluplnější pomocí. Příjmy z turistického ruchu poslouží na obnovu a revitalizaci této dojemně spanilé himalájské země.
PS. Pozdrav i gesto NAMASTÉ si lidé obyčejně pletou s projevy díků a zaměňují ho za prosté děkuji, nikoli! Namasté má mnoho hlubokomyslných a uctivých významů, ale ten nejvýstižnější je: „Skláním se před dokonalostí v tobě."
Kéž by to bylo možné aplikovat tento pokorný projev úcty pravidelně a smeknout poklonu každému, kdo protne naši Cestu:-)
Namasté❣❣❣❣❣❣❣