© 2016 - 2018 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

návštěvníků

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round

Putování v končinách údolí Nubra

August 27, 2016

 

 

 

Třídenní putování v končinách údolí Nubra bylo excelentní, nejen pro to, že úchvatná panoramata a zelené kapky políček ovsa rozveselují oční obzory, ale především kvůli výjezdní podívané klikatící se serpentinama jako klikiháky zmije do úctyhodné výšky 5 602 metrů nad mořem.

 

Pro všechny odvážlivce je nachystaný pohled kamikaze, sedíte-li v autě nemáte moc na vybranou, buď se díváte dolů do hlubokého srázu nebo na stráň balvanů nad vámi, které drží jen na dobré slovo, a pokud by se zřítily, smetou vás jako pápěří.

Intimitu ztrácíte ve chvíli, kdy se míjíte s protijedoucím autobusem, s jeho pasažéry si totiž dýcháte do obličeje, jak jste na sebe přilepeni.

 

Zatáčky jsou ošemetné a musí se vždy použít klakson, aby do sebe projíždějící auta nevrazila. Pokud ovšem zatroubíte, tak je velice pravděpodobné, že zvukové vlnění strhne lavinu kamenů, takže si zbývá položit zásadní otázku, co je vám milejší, srážka s vozem nebo kamenolamem;-?

 

Nástrahy číhají na každém metru a povzbudivé jsou i značky u cesty, jako nepřehlédnutelné upozornění:„Bratře, jeď opatrně, nacházíš se v prostoru lavinového pole."

 

Ale i velkolepá podívaná zajímavostí vás nemine, je třeba vyzdvihnout kupříkladu „hru na Saharu" v městecku Hunder, kde jsou rádoby písečné duny a jedinou atrakcí jsou ochočení velbloudi.

Takový indický přírodní cirkus a fronty se tady stojí, aby se turista chtivý projížďky na tomto bezbranném zvířeti povozil. Samozřejmě prvotním záměrem je nechat se vyfotit a hlavně zapózovat ze všech stran. Smutná podívaná, hlavně pro ochránce zvířat, ale zdá se, že je to zde velice prosperující byznys. 

Každopádně procházka pískem v údolí velehor při západu slunce je příjemná, ale jen do té doby, než si vyzujete boty, protože jsou v něm trny od trnokřoví.. Au, to bolí! Nedoporučuji:-(.

Nevím, co bolí více, jestli pohled na ty zbídačené velbloudí savce nebo zapíchnutý trn v patě;-?

 

Další podívanou, tentokráte už pamětihodnou, je obří socha Maitrea Buddha v Diskitu.

Měří třicet dva metrů a je zlatobarevná až oči přecházejí. Vyšrábala jsem se sem před východem slunce a odlesk paprsků na této gigantické soše je čarokrásně oslňující. 

Vše kolem se uvádí do denního chodu, úslužný mnich poklízí kolem sochy a kolem pasu má zavěšené rádio, z jehož útrob se line hlas Jeho Svatosti Dalai Lamy, což je dokonale zvučné povzbuzení k práci.

 

Vnímaní prostoru obklopeného nedotčenou přírodou je v tomto století opravdový unikát.

Není třeba dodávat, že člověk se tady cítí volný jako pták.

Vzduch je jako vonný ozón a vítr rozdmýchává vlastní touhy v dimenzích těžko zachycených rozumovým vnímaním. Jen cit a pocit, dva hlavní atributy žití tady fungují právoplatně a neomylně.

 

Je-li člověk dostatečně sdílný a otevřený, zcela vnímá všechny přírodní úkazy i zásahy člověka, otvírá se před ním obrovská brána do neznáma. Široširé nekonečno, které je pohostinné a předčí úplně všechno, zodpoví vše nevyjasněné, naprosto zřetelně a jasně.

 

Kéž je vám stejně blaženě, ať jste, kde jste;-)!

 

 

 

Please reload