Dobývám se do dřevěné kadibudky a zevnitř se ozve česky: „Obsazeno."
Na tom by nebylo nic divného, kdybych se nenacházela ve výšinách indických Himalájí, přesně ve výšce 4 200 metrů nad mořem;-) Takové překvapení mě vždy rozpustile rozesmějí. Díky neznámé slečně z České republiky mám aspoň poutavý úvod, protože „turecké záchody” a vykonavání potřeby v Indii je kapitola sama pro sebe.
Pokud jste přecitlivělí a nemáte rádi impertinentní témata, už prosím dále nečtěte!
Uvědomte si, že se nacházím v zemi třetího světa, kde hygiena je pro mnohé velká neznámá, z čehož vyplývá, že na Cestách se setkávám s tím, co jsem ještě na západě nazažila. Ale bohužel, pokud pijete a jíte, tak se návštěvě toalety nevyhnete, to máme všichni společné, a tudíž cítím morální povinnost vás připravit na všechno, abyste hned po přistání neutrpěli mentálně kulturní šok. Prevence psychické odolnosti je zde namístě.
Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše, samozřejmě záměrně vynechám popis „exluzivních” WC v hotelích, restauracích či na letišti, ale jakmile opustíte tyto civilizované prostory, není jiného zbytí než se odhodlat k návštěvě veřejné toalety. Pokud se odvážíte vstoupit dovnitř, doporučuji nejlépe se zavřenýma očima, protože se může klidně stát, že vám vypadnou z důlků, když uvidíte tu nechutnou standardní spoušť. Nedívejte se vlevo vpravo, jen se soustřeďte na to jedno a bleskurychle se snažte evakuovat ze zamořeného prostoru co nejříve.
Bez újmy přežijete jedině, když máte s sebou plynovou masku. Jestliže tento módní výstřelek nevlastníte, pak vám dobře radím, používejte hygienickou roušku či si mocně omotejte ústa i nos šátkem, abyste místním pachem neomdleli a neskouleli se do otvoru v zemi (sedací záchody tady na výjimky neexistují). Neváhejte a ucpěte si nosní dírky klamerkou (kolíčkem na prádlo), kterou lze zcela adekvátně nahradit špunty do uší či tampóny. Dýchejte výhradně ústy, jinak hrozí, že si ještě dříve vyprázdníte žaludek zvracením díky nedefinovanému odéru.
Už teď jste získali bobříka odvahy za to, že jste vkročili dovnitř, ale neklesejte na mysli, k závěrečným fanfárám máte ještě daleko. Překonali jste sice prvotní útrapy, ale mějte se na pozoru a neuklouzněte na keramické desce, protože hrozí, že se vaše noha se nechtěně zaboří do zakaleného prostoru. Neušklíbejte se, tyto triviální pohyby mnohdy vyžadují dovednosti zručného artisty. Moč je nepříjemně kluzká, stejně jako každá jiná tekutina:-).
Samozřejmě keramické sedací mísy jsou povětšině luxusem, který nemají domácí ani ve svých příbytcích, natož aby se vyskytovaly u prachobyčejné cesty. To znamená, že (jste-li žena) vykonáváte potřebu v podřepu, pokud máte natrénován sjezdový postoj lyžařského závodníka pak máte vyhráno, jinak vám hrozí obšplíchnutí, což není zrovna znejpříjemnějších. Každopádně největším trikem je se vůbec strefit do nechutně znečištěného propadu. Abyste se nezmýlili v posedu, šlapky jsou po směru;-)
Jakékoliv místní záchody vyžadují dostatek odvahy a mnohdy i sebezapření, ale zato utužují plné soustředění, zejména zda-li cestujete sami a není nikdo, kdo by vám podržel všechny vaše propriety či zavazadla. Udržet se v podřepu s trekovým batohem vážícím necelých dvacet kilo a s dalšími taškami jsou expertní počiny, vždy mi příjde líto, že to nikdo netočí, protože to jsou výkony hodné Mr. Beana. K tomu udržet rozevláté “gini kalkoty” , které mají rozkrok až k zemi, aby se nepotřísnily, je umění.
Vřele doporučuji, dávejte si dobrý pozor, když si stahujete kalhoty, abyste omylem nepřibrali ledvinku s cennostmi, protože lovit cestovní pas nebo kreditku v sekretech neznámých, co zde byli před vámi, není zážitek se kterým se budete chlubit známým po návratu domů. A to nemluvě o mobilu ledabyle zastrčeném v kapse u kalhot;-).
Variace na toalety je zde v Indii velice kreativní, najdete zde vše, od klasických latrín po kadibudky, kde je díra vysekaná v betonu a vy stojíte po kotníky v prachu, rýč je opřený v rohu, abyste po sobě zaprášili svou “stopu”, kupodivu je to první toaleta, co nezapáchá. Kde jsou opravdu na úrovni, tam mají turecké záchody, ovšem splachovací!
Ještě musím uvést na pravou míru, že ve většině těchto případů není k dispozici žádná voda na spláchnutí, takže obsahy se vrchovatě kupí do prapodivných homolí… Nemusím snad podotýkat, že toaletní papír musíte mít vlastní:-) Životně důležité jsou hektolitry desinfekčního gelu a vlkhých ubrousků, abyste se opět cítili jako lidi.
Vtipný zážitek se mi vryl do paměti, v Zlatém paláci v Amritsaru mají několik sedadích toalet a na vnitřních dveřích je plakát, jak je používat. Každý den je navštíví jistě několik tisíc lidí, kteří tuto západní vymoženost vidí prvně a jsou na rozpacích, jakže se to vlastně dělá a používá. Vyobrazení je zcela názorné, červeně přeškrtnuté je jak NE! Nabádají uživatele, aby si na záchodové prkénko nestoupali a nevykonávali potřebu v posedu (viz. foto).
Omluvte můj syrrealistický popis místnosti, kde i králové jsou sami, ale bez řádné psychické přípravy byste mohli dostat hysterický záchvat či utrpět psychickou újmu, a to já si na triko nevezmu;-). Po ne zcela příjemné, neobvyklé zkušenosti byste chtěli sednout na první letadlo a vrátit se zpět do vykachličkovaných kabinek se splachovací mísou, umyvadlem a záchodovou štětkou. Proto toto popisné sdělení, abyste nebyli překvapení.
Jestli z indických WC nebudete mít noční můry, máte vyhráno! Jste imunní vůči všem nástrahám místního prostředí:-).
Říkáte si určitě, že zbytečně dramatizuji a přeháním, vždyť nejpříjemnější je odskočit si někam do přírody, ale v této přelidněné zemi je to jen zbožné přání, protože kdekoliv vaše oko dohlédne někdo je, takže tahle naturální možnost je zcela vyloučena.
A vůbec největší paradox v Indii je cena toaletního papíru, přibližně patnáct korun za roličku obyčejného jednovrstvého. Jednou při nákupu se mi prodavač omluvá, že cena je tak přehnaná a říká: „To je pro to, že my ho tady nepoužíváme”. Okamžitě mi z úst vypadne automatická otázka: „A jak to děláte?" Samozřejmě se odpovědi nedočkám, prodejce zčervená až za ušima a tahle záhada je pro mne do dnešního dne nerozluštěná...
Kdo tohle všechno dá, je pro mne hrdina:-)))
Takže až se někdy pohodlně usadíte na záchodovém prkýnku, vychutnejte si dosytosti čistotu domácího prostoru a uvědomte si komfot úrovně svého života. To, co je pro nás samozřejmost, je pro některé vymoženost…