© 2016 - 2018 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round

návštěvníků

Pomíjivá setkání s druhými

September 15, 2016

 

Na Cestách potkáváte růzdnorodé osoby či místa, jež se nezapomenutelně vryjí do vaší paměti a záleží jen na jejich povaze nebo energetické hodnotě, zda to bude příjemný dotek cizích povahových vlastností či negativní nepochopení vyžadující soucitné úsměvy.

Pozoruhodné je, že jen letmé setkání se v paměti zaryje dokonale a vybaví se zcela zřetelně i po několika desetiletích a někteří naopak mizí v propasti zapomnění okamžitě bez zaváhání, a ani si nevzpomenete, že jste kdy měli tu čest jim stát tváří v tvář.

 

A tak i ladacké příběhy byly prožívány v interakci s druhými, kterým bych touto formou vzdala hold a poděkovala za to, že byli na pár okamžiků součástí mé Cesty.

 

V Lehu jsem se opět potkala s nádherným párem, se kterým jsem se seznámila již v Dharamsale a strávili jsme společně několi obohacujících momentů. Nejhodnotnější pro mne byla společná požehnání jídla, modlitby s vnímání jeho energetické hodnoty a blahobytu, že máme co jíst. Jedinečně utvořená harmonie a procítění naší pokory za dary a živiny, jež nám život každodenně servíruje na talíři i jídelním stole. Nubia je z Kolumbie a Clement z Francie, potkali se v meditačním centru v Maynmaru a od té doby spolu tráví dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu společně a nerozdílně. Mám ráda tyto románové příběhy, kdy se do světa vydají sami za sebe a najdou lásku, která jim zrcadlí jejich duševní i osobní pokroky. Salute, viva la vida!

 

Dokonalým přítelem v nouzi byl Holanďan Ivo, který za mnou běžel po semináři do strmého kopce, abych mu neutekla. S tímto veselým cestovatelem jsem se ani chvilku nenudila, dokázali jsme hodiny debatovat o životě, bez studu jsme společně sdíleli své bolesti i radosti, plány a cesty, které se rýsují před námi. Jeho zanícenost najít pravdu o sobě, vysvobodit ze zakletí své talenty a osvobodit se od bolesti minulosti byla na jeho věk obdivuhodná. Vyškolila jsem ho dokonale, svými moudrými postřehy a afirmacemi. On si je všechny poctivě zapisoval, aby se mu nevykouřily z paměti. To nejpodstatnější sdělení bylo pro něj bylo, že je milován. Položila jsem mu otázku, jestli si uvědomuje, jak ho okolí miluje, i to bezprostřední, neznámé? Všichni, co ho znají, ho okamžitě objímají a mají k němu vřelý vztah nezapomenutelných kamarádů. Věděla jsem okamžitě, že mám tu čest s opravdu výjimečným člověkem, protože svůj čas obětoval a vyučoval mnichy angličtinu, zdarma a s potěšením. Hned napoprvé mě zaujal, protože když jsme šli v monsumovém lijáku v pláštěnkách, on si ji pod střechou před loučením nenápadně sundal, aby mě mohl obejmout. Nádherná čistá duše, láskypná a sdílná. Danki vel, Ivo!

 

Nezapomenu na roztomilou Korejku, jako já, sama cestovatelka, se kterou jsme si vychutnaly společnou snídani. Když jsem ji vyslýchala, co se jí zde líbilo nejvíce a chtěla slyšet její doporučení, tak byla na rozpacích co mi má říct. Neměla štěstí na počasí, zastihly ji tady povodně, takže celé cestování bylo těžkopádné a nezáživné. Nyní ji zbývají ještě čtyři dny a nudí se. Neví jak s nimi naloží, říká mi, že jediné co má na práci je: snídaně, oběd a večeře, popřípadě kávička se zákuskem odpoledne. Neshledává tyto gurmánské radosti zábavné a odpočítává otráveně zbylé dny. Zarmoutím se, co by jiní za to dali, kdyby se takhle mohli “nudit”, vychutnávat si nicnedělání v okázalém prostředí Himalájí… Ale nedivme se jí, je už padesátý třetí den na cestě ale poctivě si zapisuje vše prožité. Její poznámkový blok mě uchvátí, hlásá neomylnou pravdivost jejího bytí: “You are Universe” (Ty jsi Vesmírem), akorát to má jednu vadu na kráse, že ona si své privilegium zatím dostatečně neuvědomuje. Držím ji pěsti štěstí v procitnutí a nastartování vědomého bytí v přítomnosti.

 

Velmi živě si vybavuji dámu v informačním centru, která mi řekla mylný čas odjezdu a naštěstí jsem tuto nepravdu odhalila a zjistila si čas přímo na místním stanovišti autobusů. Při představě, že se za tmy doploužím k autobusu, který už odjel a nebo je zcela zaplněný a zbývají jen místa k stání, přičemž cesta z Lehu do Kargilu trvá deset hodin, jsem naprosto nepříčetná.

 

Mou oblíbenou cestovní agenturu Yeti travels, která nám poskytla dokonalý servis, jsem odměnila nápadem, aby vyvěsili cedulku pro singlisty, samostatné cestovatelské jednotky, že jim zařídí partnery na výlety, a tím pádem ušetří. Všechny cestovky hlásají, že shání další páry k zaplnění auta, ale nikdo se nevěnuje těm, kteří sem přijeli sami na vlastní pěst. Tenhle konkurenční nápad se hned ujal. “Are you single? Don't worry, we will find your a travel companion. Travel buddies for your adventure”. (“Jste sami, netrapte se, najdeme vám dokonalé cestovatelské parťáky na cesty!”).

 

Samozřejmě ne všechny setkání byla příjemná a obohacující. Jeden prolhaný Tibeťan nám lhal, že tady nejezdí místní autobusy, jen aby vydělal a pronajali si jeho taxi. Zde existujje skvělá místní autobusová doprava, která vás zaveze i do odlehlých koutů regionu a za hubičku:-) Jedniné pozitivum bylo, že zná Češku Janu řídící neziskovou organizaci Most pro Tibet a vyjmenoval nám její dobrosrdečné aktivity pro nemajetné Tibeťany. Když si prohlížel mou fotogalerii a narazil na fotku řezníka tak poznamenal, že je to nejhorší povolání z hlediska karmy. Konstatoval s uzarděním, že pro něj je to taky nazáviděníhodné, protože on maso jí, a tudíž participuje na zabíjení živých bytostí, což je pro budhistické vyznavače velký hřích. S nesmělým úsměvem podotkl, že je vlastně pokrytec. Ale nesuďme nevinné, protože v horách je maso v mnoha případech nutností přežití s ohledem na kruté zimy.

 

V mé oblíbené restauraci podváděli s cenou, moje chyba, že jsem si toho čtyřikrát nevšimla, natáhli mě nehorázně u obyčejného jablkového džusu. A když jsem se zeptala, jak je možné, že ceny nesouhlasí, vymlouvali se, že změnili ceny v průběhu sezóny, ale v jídelníčku žádné nové upozornění neměli. Nic mi nevrátili, ale od této chvíle už mě kasírovali spořádaně. Dejte si pozor na šejdíře v Leh View Restaurant!

 

Píchlo mě usrdce, když jsem viděla, jak pejsi v slunečné výhni trpí žízní a usrkávají mýdlovou vodu z kyblíku, která do něj teče z umyvadla, kde si pocestní myjí ruce. Sehnala jsem misku a nalévala jim pravidelně čistou vodu, aby neumřeli na dehydrataci.

 

Na letišti jsem potkala velmi ochotnou Taiwanku, která se musela vrátit z Lehu do Jammu už po dvou dnech, protože tam nemohla dýchat a měla nepříjemné dlouhotrvající příznaky akutní horské nemoci. Její kamarád, narozený v Kašmíru, na ni čekal na letišti a ochotně vyhověl mé prosbě, jestli mě svezou na autobusové nádraží, abych stihla autobus do Dharamsaly. Objel se mnou půl města a pohotově našel nástupiště a nalodil mě s celou trekovou výbavou do příslušného autobusu a obdaroval mě instrukcemi, jak se chovat po cestě a předal mi vizitku, ať se mu ozvu, že žiju když dojedu do cílové destinace. Nenechal si zaplatit, udělal postaral se o cizí s radostí a neobyčejnou laskavostí. Kéž se mu všechny jeho dobré skutky mnohonásobně vrátí a kamarádce se uleví a prožije svá cestovatelská dobrodružství bez úhony a ve zdraví.

Please reload