© 2016 - 2018 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round

návštěvníků

Silvestrovská oslava v ašramu

January 3, 2016

 

Jsem žena extrémistka, stejně jako dneska, poslední den v roce 31.12.2015, jsem klášterní zdi vyměnila za nejhlučnější diskotéku v Goa “Leopard Valley”. Zavítáte-li někdy do městečka Palolem či Agonda, tak ji určitě nemiňte! A nebojte se, žádní leopardi se zde nevyskytují:-). 

Vysoká stage, super DJi a návštěvnící, kteří do sebe lijí jako protržení. Jakpak by ne, vždyť mají neomezené čerpání místních alkoholických nápojů zaplaceno v ceně vstupenky, proto mají všichni společně jediný cíl, na baru nesmí zůstat ani kapka. Já se směji, když toto novoroční bláznění pozoruji, to bude zase v álejích nablito:-). Tady jsou sice palmové háje, ale je to jako prašť nebo uhoď… Hlavně, ať to všichni ve zdraví přežijí, protože pozorovat tyto alkoholové agónie jsou blouznivé podobenství šílenství, jiné výstižnější přirovnání mě nenapadá.

 

A samovolně mi na mysli vytane vzpomínka na minulý závěr roku, který jsem strávila v ašrámu v Rishikeshi. To byl naprosto jiný šálek čaje. 

Začal obrovským překvapením již od brzkého rána, ještě dnes mám husí kůži, když si na ten rozbřesk vzpomenu. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a na druhém konci mostu Laxman Jula už čeká kámoška z Česka a to, že nás od sebe dělí jen řeka Ganga, to je dokonalé silvestrovské překvapení v českém provedení, o němž jsem se dozvěděla teprve včera!

 

Uvítání bylo spontánní, vždyť fakt, že se vidíme asi po třetí v životě nehraje roli. Kolikrát v životě vám osud takové setkání přihraje do cesty, navíc jste-li na jiném kontinentu, v jiném časovém pásmu a daleko od naši matičky Prahy?

Zalezeme do klasické restošky a povídáme si, až nám málem pusa upadne. Skutečnost, že obě mluvíme po několika měsících hezky česky si vychutnáme dosytosti, až je legrační, že někdy musíme použít anglická slovíčka, protože prostě skleróza se dostavila a rodná mluva se nějak z našich úst vypařila.:-). Ale rozumíme si i beze slov, bavíme se a smějeme se, jak na nás zpoza okna hladově civí opice a my se řehníme, protože jsme v bezpečí místnosti za mřížemi. Už jim ani nevěnujeme pozornost a pak najednou, světě div se, opice sedí naproti nám za stolem, natáhne ruku a vmžiku je jeden bochánek z talíře pryč… Ta nás dostala! Prostě využila příležitosti otevřených dveří a proslídila se nepozorovaně až dovnitř, mrška jedna hladová. Jo jo, kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe, opice se řehní na rouře a vysmívá se nám do obličeje a ještě se oblizuje, jak jí chutnalo.

 

Sdílíme naše cestovatelské příběhy a chápavě přikyvuji, protože mi přijde, že jsme fakticky jako toulavé sestry. Svěří se mi, že její maminka ani neví kde je, že by se asi zbláznila, kdyby věděla, že cestovala 60 hodin vlakem z jihu Indie až na sever. Cesta vlakem měla původně trvat 50 hodin, ale měli jen krapet zpoždění, pouhých 10 hodin… Takové vychýlení od jízdního řádu v indických itinerářích je naprosto zanedbatelné, asi jako u nás 10minutová prodleva:-). Maminka sleduje její dobrodružství pozorně jako ostříž, a když nevyvěsí tři dny žádnou fotku na Facebook, tak už je málem vyhlášen poplach s mezinárodním pátráním a jak panikařila, když se ztratilo letadlo Air Asia, s nimiž lítá. Ano, naprosto přesně vím, o čem mluví a hrozně moc bych chtěla potěšit všechny mámy na naší planetě, které mají stejně neposedné, svéhlavé a neposlušné dcery, které jim dělají vrásky na tváři a tržné rány na srdci. 

Stejně jako loni na podzim, když jsem byla na ozdravném pobytu v horách bez komunikačních prostředků a spadla lavina v Nepálu, moje maminka hrůzou trpěla deset dní než jsem se jí znovu ozvala, zda nejsem jedna z obětí. A jako by tomu osud chtěl, za pár měsíců jsem byla v himaláských výšinách a čekala na vysvobození po zemětřesení… „Pro Češku helikoptéru”, tak zněl článek, v němž pojišťovna Generali avizovala, že zabezpečí přesun do bezpečí.

 

Ano, je toho hodně, co si naši nejbližší s námi vystojí. Omlouvám se za všechny probdělé noci, vyplakané oči, a že mnohdy nemají potuchy, kde je nám konec.

Naše počínání je neomluvitelné a mnohými nepochopitelné, ale my jsme už prostě takové, autentické, spontánní a dobrodružství s poznáváním různých kultur je naším denním chlebem a nezbývá, než se s našim přirozeným naturelem a toulavými botami prostě smířit. Nebojte se, my se vždy bezpečně, celé a živé opět vrátíme do vaší náruče, tohle bude naše nejupřímnější novoroční předsevzetí:-).

 

Ale nejvíce se hrozí toho, že si najdeme nějakého přespolního… Zalykám se smíchem, všechny mámy jsou stejné, prostě jako přes kopírák.-). Jejich zdůvodnění je prosté, všechny tyto nevolnosti, obavy a strachy pochopíme, až budeme mít vlastní děti. 

 

Po několika hodinách bujaré konverzace se rozejdeme, každá si jde po svých a za svými aktivitamu, já cvičit z dětmi ze slamů jógu a kamarádka natočit další z místních receptů do jejího světového projektu: Authentic World Food. Máte-li rádi papání i autentické recepty, je to super pokoukání a obzvláště velká inspirace pro gurmány jakýchkoliv chutí!

 

Paní cestovatelku a režisérku najdu zachumlanou ve spacáku a budíme ji s kamarádkou, aby nezaspala příchod do Nového roku. Novoroční přípitek je nezvyklý, usrkáváme bylinkový čaj a z proskleného jógového studia pozorujeme výbušné barevné dění s kouzelným výhledem na řeku Gangu, vzdálené ohňostroje jsou magické, slibné a dojemné zároveň. Naše nevyřčená přání posvětí měsíc, svítící spanile a dohlížející na to boží dopuštění odehrávající se na Zemi.

 

Je skvostné, že už dávno nepotřebuji dávky alkoholu, abych bujaře, svátečně a hlučně vítala dny nové. Je náramně povznášející, že mír i rovnováhu v sobě mám nadobro přivlastněné, otestované a nezlomné a nikdo mi je nevezme. 

Meluzína za okny lomcuje dveřmi, okna řinčí, do takového mrazivého nečasu se zrovna dneska nenamotivuju. Ještě než usnu, učiním první novoroční rozhodnutí, že ranní meditaci v 5 ráno pro jistotu vynechám.

 

Ráno u snídaně si všichni navzájem blahopřejeme do Nového roku a kamarádka Julien je nadšená, zrovna dneska měla ráno službu v kuchyni a okamžitě své dobrodinní okomonetovala, že první, co dneska udělala je, že posloužila druhým! Nádhera a víte, že se říká, jak na Nový rok, tak po celý rok! Kéž se její počínání a předsevzetí vyplní.

Ale úplně ze všeho je na sebe pyšná, protože je to poprvé v jejím dospěláckém životě, kdy nemá po Silvestru kocovinu!!! Hurá, to je teda novinka!

Však co, vyzkoušet se má všechno:-).

 

A jak to bylo s Vámi, v jakém rozpoložení jste zachytili první okamžiky roku 2016 Vy:-??? 

 

 

 

Please reload