Agonda je bezesporu místem zaslíbeným pro exotickou zvířenu, delfíny, mořské vydry, hady, kraby, želvy, škorpióny, úchvatně zbarvené ledňáčky vidíte každý den na vlastní oči a jsou neoddělitelnou součástí přímořské podívané. Dokonce i leopardi se zde čas od času zjeví a prasata černá i krávy se bezelstně promenádují na pláži. Místní, naposto bezprostřední zvířecí safari máte na dotek a je úžasné, v jaké symbióze člověk s přírodou v této miniaturní vesnici žije.
Nevědomky jsem se v podvečer vydala na druhý konec vesnice a už zdálky mne vábil naprosto úchvatný ptačí řev. Co to může být, vždyť přeřvat místní krkavce je skoro nemožné a ono to doopravdy jde! Co to vídí oči mé? To je neskutečné, hejno stovek netopýrů o velikosti vypaseného králíka. Tetelí se ve vzduchu a visí hlavou dolů jako uzrálé obří hrušky nebo jako jitrnice u Pandrholy, zdejší noční krasavci způsobují stejné pozdvižení a jsou za nevídanou atrakci.
Jejich skřeky za bílého dne jsou něžně uhrančivé a pozorovat jejich namlouvání a samoobjímání je neskonale působivé. Když se vznášejí, jsou jako rozpůlené deštníky a jejich roztomilé pidi nožičky připomínají roznožky srandovně kopající ve vzduchu. Hlavičky mají jako rezavé lišky, ale jinak jsou černí jako boty.
Hlavu v záklonu jsem udržela minimálně hodinu, a stále jsem nemohla odtrhnout oči od samovolné přirozenosti netopýřího naturelu. Spontánně se popichují konci křídel, jež jsou jako japonské jídelní hůlky, chvilku v klidu „neposedí", tedy posed v jejich podání znamená zavěs za chlupaté pacičky:-). A ti lenošiví jen tak ledabyle zavěšeni na větvi spí a dohánějí deficit z nočního dobrodružství.
Když mají pošťuchování dost, prostě jen mocně roztáhnou svá „křídlová plachtoví” a schoulí se do svého soukromí, tam je nikdo neruší. Jejich plášt je dokonalý, sledovat jak se do něj spokojeně zavinou je přírodopisná lahůdka.
Pozorování jejich rejdění je stejně poučné jako sledovat detailní záběry National Geografic, akorát to má tu výhodu, že je v přímém přenosu a jsem očitým svědkem všech detailů včetně audio efektů.
Tito zvířecí Rumburaci v noci berou útokem mangové plantáže a jsou stejným postrachem pro farmáře jako hladoví ptáci pro vinaře.
Vybavuji si, jak roztomilí byli trpaslíci ve filmu Ať žijí duchové a já mám chuť zvolat:„Ať žijí netopýři!”, protože jejich extravagantní létací manévry a dovádění na větvi je prostě slovy nepopsatelné:-)))).