Dneska je to přesně rok, kdy Nepál zasáhlo neštěstí páchající zemětřesení.
Přihlížet na vlastní oči dramtům lidských životů a rodinných ztrát drásalo srdce,
ale vlna pomoci, která se vzedmula z celého světa, pokropila tuto himalájskou zemičku kapkami štědrosti.
Obdivně jsem sledovala přeživší zemětřesení, s jakou statečností živelné pohromě čelí, jejich schopnosti regenerace a přijetí, absolutní akceptace nenadálé situace. Se zatajeným dechem jsem přihlížela jejich pokorné víře a naději, že se vše v dobré obrátí.
Nepálci o zemětřesení nemluví, je sice jejich krutou minulostí, ale neničí si vzpomínkami přítomné bytí.
Nestěžují si, neprosí o pomoc či milost, ale se skromností sobě vlastní přijímají dobrosrdečné dary.
Jsou obdivuhodně stateční, vzorovými příklady pro nás všechny!
Překonávat osudové otřesy s grácií, tomu se říká pravé hrdinství a vzorové lidství...