Může za to ten kluk ve vlaku ze Salzburgu, který měl McDonaldové meníčko u sebe na stolku. Beru sice všechnu hanbu na sebe, ale prostě jednou za uherský rok je potřeba zhřešit a já nejsem svatá.-). Roky nemusím jíst maso (kromě ryb a mořských plodů), ale pak příjde moment, kdy se ve mně ozve krvalečné zvíře a mažu si to bez rozmyslu pod dva obří žluté oblouky, kde se pěkně naláduju hamburgerem fujtablem:-(. Prostě jsem si musela nějak kompenzovat napětí a shony, jež se kolem mne ustavičně dějí. Ale co, nebudu mou lehkovážnost hanit ani moc rozpatlávat, studovat kalorické tabulky ani rozebírat éčka, céčka, ba ani béčka, akorát pouhým pozorováním v tomto letištním Mcu mě natotata přešel apetit. Sleduji automatické objednávání, zaměstnance jak vykonávají monotónní pohyby a s jakou chutí i nevědomím lidé baští nezdravé pochutiny.
Haldy odpadků a plýtvání papírovými zdroji, okamžitě mi seply mé ekologicko-inteligenční senzory a má vědomá pozornost zbytřila, aby mě virtuálně, ale zato náležitě, profackovala. Opět mi docvaklo, proč se tomuto chrámu rychlého občerstvení vyhýbám na sto honů. Návštěvu u McDonalda považuji totiž dlouhodobě za ten největší konzumní hřích co existuje.
Ale nechci být nechutně negativní, tento trend stravování je součást globální reality, a proto se plně se soustředím, abych si to, co mám před sebou, náležitě vychutnala, když už jsem se jednou rozhodla. Na moji obhajobu musím podotknout, že neexistuje moc možností, kde se po půlnoci na letišti ve Vídni občerstvit.
Však co, hranolky stejně mají nejlepší a cola (zero) je něco, co už jsem léta nepozřela. Je evidentní, s jakou slastí přeslazený nápoj probulblá mé tělesné útroby. Doufám jen, že pod tou hrozivou dávkou cukru nedostanu okamžitě cukrovku. Zatím jsem ale nenašla odvahu, abych otevřela tu papírovou krabičku, co má uvnitř naskládanou zmasírovanou kravičku…
Úprave je dokonalá, rozkrojená houska a mezi ní packa masa a na ní páté přes deváté.
Zavřu oči a zakousnu se. Ano, pokaždé to chutná stejně. Sladce. Houska je nadýchaná a sladká, aby přebila všechny ty emulgátory a soli, dávky majonézy a minuaturní kus salátu či okurky, je jediné, co je na tom kusu žvance zdravé. Žvýkám a stejně mi připadá, že tato zpatlanina je naprosto nepoživatelná, tak jak je možné, že se z těchto zdraví nebezpečných jídel stal světový trend.
Analyzuji v hlavě všechna pro a proti a vracím se zpět do minulosti, kolik z mé peněženky uniklo v útroby této společnosti, načež mě polije mrtvolný pot, moje oči totiž zabloudí na prostírání na mém Mc talíři (plastikový podnos), na němž jsou vyfocené nebohé kravičky ještě živé, které my lidé teď právě bezmyšlenkově žvýkáme. Pro kristapána, to se mi snad zdá!!! Nemůžu kázat o morálce, když jsem součástí konzumního řetězce, ale tohle je opravdu dost silné kafe i pro mne… Kde to jsem? V zemi krvelačných kanibalů, jež bez uzardění propaguje vlastní zabíjecí propagandu. Podstrojuje vizuálně to, co se servíruje na stole jako svou etickou obhajobu. Když jsem to bizarní fotografické prostírání spatřila, už jsem do sebe ani sousto nedostala.
Pravdou je, že pokaždé, když se vrátím z Asie, tak si návštěvu u pana Mca dopřeju, ale teď už jsem se skálopevně zapřísáhla, že tady už nevkročím, což je opravdu velký závazek, protože jejich zmrzlina s karamelem či malinové taštičky jsou prostě mňamky.
Ale to není všechno, co pohne mým zažívacím systémem. Vrcholem propagace podle mne je, že mají mají oeRkované věty (přivlastnění si symbolem ®), které jsou prostou součástí našeho slovníku.
Ok, invence “I ´m lovin´ it” je amerikanismus jako vyšitý i když docela originální, ale pokud ho do němčiny přeloží jako: „Mám to rád (Ich liebe es)” a opět ho označí symbolem ®, tak to je vrchol arogance a přivlastňování nejběžněji používané holé věty pod hlavičku jedné společnosti!
Brrrr, mráz mi leze po zádech z nevkusu bezbřehého kapitalismu. Svět je naruby, všechno je ® nebo ™ a my jako živí tvorové pomalu, ale jistě přicházíme o identitu naturelu a svobodu vyjadřování bez závazného spojení příslušné ochranné známky.
Stejně jako mě před lety šokoval v Barceloně nápis na plakátu Hard Rock Café: LOVE ALL - SERVE ALL ™. Toto už ale nebudu komentovat.
Poučení je prosté, v dnešní době je nejen důležité, co si do pusy vkládáme, ale také to, co z ní vypouštíme, abychom se nedostali na hranici zákona a nedotkli se duševního vlastnictví nějaké mega konzumní aglomerace:-)))).
Přeji dobrou chuť a dejte si něco zdravého a matabolismu prospěšného!!!