© 2016 - 2018 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round

návštěvníků

„Ať žije Dalajláma!”

July 6, 2016

 

Dneska má osmdesáté první narozeniny samotný Dalajláma! Všechno nejlepší Vaše Svatosti!

 

„Nechť jsou Vaše dny plné smíchu, pochopení i soucitu s neznabohy, nevědomými ignoranty a ničiteli životního prostředí naší planety i raketových inženýrů středního doletu. Kéž Vaše zdraví překypuje vitalitou a modřinky od vpichů po inzulinu na vašich pažích nebolí.”

 

To je mé přání letošní, píše se rok 2016 a já s notnou dávkou nostalgie vzpomínám na tu loňskou, kulatou - 80., které jsem i já byla přítomna. Odehrávala se v jeho chrámu na vršku himalájské vesničky McLeod Ganj, v níž od roku 1959 žije v exilu v ústranní pohostinnosti Indické republiky.  Ale nemohla jsem vás o ni ovšem informovat, protože tento blog nebyl ještě ani v plenkách. 

Ale zalistuju v paměti a ocitnu se přesně 6. července 2015 v budhistickém paláci Jeho Svatosti. 

 

Den zrození „Bódhisattvy soucitu” je den okázalý a uctívaný Tibeťany jako posvátný, vždyť přivedl na svět jejich prozatímně nejživější spirituální ikonu, proto není divu, že davy tibetských emigrantů i zápaďáků v tento den zbožně uctívají jeho přítomnost mezi námi tady na Zemi. 

A kulatiny s první číslicí podobnou nekonečnu slibovaly přímo bujarou oslavu. 

Ženu se z kopce jako zběsilá a jenom úcta k stařečkům a bábuškám v tibetských krojích mi nedovolí, abych je předběhla. V jedné ruce nesou pytlíky s mlékem (dary pro Bohy, potažmo mnichy) a v druhé žmoulají náhrdelník s kuličkami, které soustavně přepočítávají dokola (dělám si legraci, samozřejmě vím, že přeříkávají mantry pro blaho všech živých bytostí, ale pro neznalé věci může tento výjev vypadat nepochopitelně:-).

 

Cítím se privilegovaná, kolik cizinců má to štěstí jako já, že může oslavit významné jubileum po boku takto významné a uctívané osobnosti? Kráčím plna slavnostního rozjaření do chrámového komplexu Tsuglag Khang a co to, ocelová budka, v níž musíte povinně odevzdat veškeré elektronické přístroje (mobily, foťáky, laptopy, PC, baterky), zapalovače, cigarety, výbušniny a petardy je zavřená. To se mi nějak nezdá…

 

Ani jindy přísně střežená kontrola vás dneska neochmatává ani neloví v taškách a batožinách předměty ohrožující jejich modlu na životě. Co to má znamenat? Netuším, ale Dalajlámovo království je vyzdobené okázale, z každého koutu se na vás směje z obřího plakátu a jeho tvář je bez jakýchkoli pochybností prototypem absolutního štěstí. Chrám je nacpaný zvědavci a oslavenci k prasknutí, místní, mniši i turisté lačně očekávají, jaké slavnostní ceremonie je čekají.

 

Mám z pekla štěstí, roztomiloučká bábrlinka mi uvolňuje místečko u tribuny a já si dřepnu na bobek, abych nejlépe viděla a zároveň nezacláněla ve výhledu těm, kteří jsou bezpočet řad za mnou. Proklínám se do alelujá, protože jsem iPhone nechala doma! Znám totiž místní přísnosti vstupní kontroly, a tak mám u sebe jen ten starodávný, který ale vůbec dobře nefotí. A zrovna dneska jako na potvoru nás neprošacovali a nechali všechny projít se vším možným. Sedím tak blízko slavnostní tabule, že bych si klidně mohla líznout šlehačky, s níž je ozdobený tříposchoďový dort pro speciálního oslavence. Pod dobrotami se stoly prohýbají, všichni jsou vyparádění a vyšňoření, jak se na pravou narozeninovou oslavu sluší a patří. Jenom mniši mají na sobě to co každý den, jejich šafránové hábity jsou prosté jakýchkoli obřadností.

 

Co je ovšem nejbizarnější, že famózní oslava se tento den koná se vší parádou, ovšem BEZ OSLAVENCE!

 

To mě podržte, náš miláček Dalajláma si klidně zůstal v Americe! Byl si jistě vědom, že tam dostane mnohem více dárků a štědrých narozeninových bonusů než na něj čekají v indickém podhůří, i když vím, že materiální statky ho nijak nelákají:-). Ale jak se zdá, nikoho z přítomných to nermoutí... Naopak jásají, slaví a tetelí se v blízkosti komunity a jejich veselí nezná mezí. Milují ho jako svého otce, zbožňují jako své Boha a uctívají také jako posvátného mnišského mírotvorce.

 

Apropó, málem bych zapomněla, mnozí Tibeťani neví, kdy se narodili, takže jako své datum narození uvádějí shodné s datem svého spirituálního vůdce, takže se zdá, že se celá tibetská populace narodila v tentýž den, proto ty bezbřehé radovánky a výskoty. A navíc se to lépe pamatuje a tato mega oslava je nasnadě:-).

 

Začínají oficiální proslovy a postupně pro něj tančí dětičky z mateřské školky, studenti i rachitické babičky. Zpívá se, hraje se na prazvláštní nástroje, dupe se do betonové země a párty se vlní všemi rytmy tibetské kultury. Nikdo si už ani neuvědomuje, že hlavní postava, pro kterou se to všechno koná, není mezi náma. Tibeťané jsou velmi vyspělé osobnosti ve vnímání světa a jeho zákonitostí, a proto na tom, že dotyčná osoba zrovna není přítomna vedle vás nezáleží, hlavní je, že žije a má se dobře!

 

Takové pozitivní smýšlení a radostné vibrace nakazí i zklamané cizince. Předváděcí estrády tibetského folklóru člověka krásně naladí a rozproudí krev. Nakonec vše vykompenzuje kus dortu jehož číslice 80, zůstala zachována pro pána Mnicha, ale jinak jsme ho do posledního drobečku slupli jako malinu. Celé dopoledne všichni přítomní hodují a ládující se sladkostmi. Každý juchá a nálada je výborná.

 

Davy se pomalu rozpouštějí do mlhavého počasí monzunu Himalájí, ale uvnitř mne se leskne prazvláštní paprsek zlatorůžové kratochvíle. Svědectví neobvyklé podívané mě hřeje u srdce. Člověk nemusí být přítomen fyzicky, aby byl mezi námi. Pokud je totiž v našich srdcích, je tam permanentně zaklíněný a nezáleží, kde se zrovna v daný čas nachází. 

Časoprostor v lásce a pochopení neexistuje. Je tam vždycky s námi.

 

A já letos, jako i loni, volám znova: „Ať žije Dalajláma!”

 

PS. Ovšem letos už v plné polní, přítomné radosti z dalšího odžitého roku, si své narozeniny užije v pohodlí rodinného kruhu - tibetského, mnišského, v horském hnízdě panoramatické Dharamsaly. Kéž se Vám daří Jeho Svatosti a zdraví slouží!!!

 

 

 

 

 

Please reload