Jeho Svatost Dalajláma přiletěl do Prahy již po jedenácté, poprvé dokonce pár měsíců po rozpuku Sametové revoluce 2. února 1990 a z balkónu Arcibiskupského paláce v doprovodu Václava Havla mával nadšenému lidu, který právě získal svobodu a vymanil se z okupace Sovětů. O tom se bohužel Tibetu okupovaném čínskou armádou od roku 1959 může stále jen zdát. Co naplat…
Ale nám se to nezdá, máme svobodu a stejně politikaření a ekonomické machinace jsou přednější než vzdát poctu jednomu z nejvýznamnějších spirituálních lídrů současnosti.
Veřejné setkání s Jeho Svatostí 17. října bylo avizováno dopředu s douškou dobré vůle, aby lidé měli možnost nasát esenci jeho přítomnosti, pozdravit ho a vyslechnout si jeho poselství, které mají vždy oduševnělou hloubku a motivační symboliku k vědomému životu.
Setkání na Hradčanském náměstí bylo předem ohlášeno a schváleno, a přesto se organizátoři akce posvěcení stavby pódia nedočkali. Dostalo se jim jen zamítacího stanoviska bez odůvodnění. Pravděpodobně největší hrdina dnešního dne není Dalajláma, ale ředitel Národní galerie v Praze Jiří Fajt, který umožnil umístit vyvýšené provizorní pódium mezi branami Salmovského paláce, aby zachránil celou situaci. Místo to bylo celkem příhodné, mezi branami se klene průčelí s písmenem S, takže Jeho Svatost jako by měla nad sebou vlastní Slavobránu. A aby lidé jeho projev slyšeli, muselo být ozvučení pokoutně schováno v petičním stánku, na které bylo vystaveno povolení.
Tyto podrobnosti uvádím jen pro ty, kteří by si chtěli stěžovat, že neviděli nebo neslyšeli, nebyl to záměr, bohužel provizorní řešení, aby akce vůbec proběhla.
My dobrovolnicí jsme se sešli už v 11 hodin, abychom mohli rozdávat letáčky, prodávat placky a informovat cizince, cože se to tady dneska děje. Jejich údiv, že tady za pár hodin či minut vystoupí Jeho Svatost Dalajláma osobně, byl nefalšovaný a mnohdy tuto informaci brali jako vtip. Až ujištění, že jsou prostě „lucky”, že mohou tuto jedinečnou osobnost spatřit na vlastní oči v Srdci Evropy je přimělo si uvědomit skutečnost, jaké je to požehnání, že jsou právě teď a tady. Stejně jako my všichni.
A jako vždy, Dalajláma vstoupil na veřejnost s nebývalou noblesou, šarmem a úsměvem. Poklonil se před fotografií Václava Havla a neopomněl se ve svém projevu zmínit, že mu tady chybí. Organizátoři ho podle odvěké tradice uvítali chlebem a on hned ochutnal, říkal, že „je sice tvrdý, ale že on má dobré zuby”. A taky všechny přítomné požádal o svolení, aby si mohl sednout, protože už mu je starý. Jeho skromnost a odolnost je obdivuhodná, ve své mnišské, šafránové róbě přestál venku přes hodinu snad se mu mrazivé počasí nepodepíše na zdraví.
Zazpívala mu Aneta Langerová i Lenka Dusilová a John Lennon by byl jistě poctěn, kdyby slyšel jak jsme na závěr všichni jednohlasně zpívali jeho píseň Imagine.
Jeho Svatost zdůraznila, jak je důležité žít v sounáležitosti a pochopení a slíbil, že zase přijede a nebude kázat o budhistické filosofii, ale raději o kvantové fyzice a vysvětlí, jak se zbavit neduhů, soužení zátěžových emocích (afflictive emotions), které právě lidem pochroumaly zdraví, ničí je v negativních pocitech a utápí je ve strádání a deprivacích osobnosti a proč nejsou skutečně šťastní. A upozornil, že ani drahé krémy nepomůžou obličeji, když se bude mračit a bude zakaboněný, protože skutečná krása je vnitřní bez jakékoliv nenávisti a prosta zášti a když se lidé užírají, tak si kazí zdraví a taky nehezky vypadají:-). Všechno co pronese je nonšalantně vtipné a poučné…
Pokaždé, když mu naslouchám a pozoruji okolí, tak fantazíruji, jak by svět byl lepší a přívětivější, kdyby každá celebrita (hlavně politická) současného světa vyvolávala stejné rozpoložení důstojnosti, láskyplnosti a nabádala veřejně k soucitu a laskavosti jako tato skromná osoba. Tento živoucí fenomén spirituality, přestože má už osmdesát jedna let, je stále sečtělý a uvědomělý a vůbec se nešetří, létá křížem krážem světem, aby nasytil milióny lidí lačnících po duchovním prozření. A obzvláště pro nás, generaci poznamenanou stigmatem komunistické minulosti, je vždy famózní příležitostí uzřít tuto osobnost na vlastní oči a vzdát hold její velikosti.
Dalajláma neopomněl vyzdvihnout velikost Václava Havla a vyzval nás, abychom zodpovědně pokračovali v jeho idejích a vizích společenského uspořádání, kde láska a pravda vítězí nad lží a nenávistí.
Dnešní setkání bylo dojemné, dobrosrdečné a v prvé řadě excelentně autentické díky spontánnímu projevu Jeho Svatosti Dalajlámy a jeho moudrých povzbuzení a vidiny spojenectví všech národů v dikci respektu a pochopení. Jsem vděčná všem, kteří na tom, aby Jeho Svatost vystoupila veřejně participovali a snažili se dokázat, že všichni mocní se mýlí, protože ČEŠI TIBET PODPORUJÍ!!!
Pán Havel se teď asi obrací v hrobě, pokud vidí, jaké věci se zemi české dějí...