Tibetský budhismus jsem studovala přes rok v přímo v kolébce indické Dharamsaly, kde sídlí Jeho Svatost Dalajláma, který tam založil instituci „Library of Tibetan Works and Archives”.
To nejpodstatnější, co se skrývá v této duchovně moudré filosofii je zdůvodnění, proč lidé trpí. Samozřejmě je mnoho faktorů, které ovlivňují negativně naše žití, ale největší kámen úrazu veškeré nespokojenosti, rozladěnosti a neurózy je od pradávna lpění, nezvladatelné emoce, chtíče, touha po slávě, lásce, moci či mamon po materiálních statcích, jež způsobí, že lidé nejsou šťastní, neustále se za něčím honí, nestačí jim to, co mají a neustále si stěžují nebo chtějí víc a nedoceňují, jak se jim daří a že největší štěstí je, když jsou zdraví a mají zdravé vztahy se svým okolím a stačí jim skromné zázemí. Ale společenský status, společenské zřízení a povrchní vnímání nás dohnaly do vězení, cely konzumní spotřeby a vše se nyní jen poměřuje podle značek, ceny a pozlátka vzhledu či firemního postu.
Veškeré moudrosti budhistické teorie znám a dobře si své myšlenky hlídám a přesto jsem byla zaskočená, jak stačí pár týdnů v civilizaci a už tady cele zapadám. Takže se přiznám.
Dostala jsem se na přednášku Jeho Svatosti Dalajlámy, tato osobnost se mě dotkla, já tuto jedinečnou událost okamžitě vytroubila do světa a ještě jsem se chvěla a vnitřní vibrace rezonovaly mými orgány, ale já už myslela na to, jestli nás spolu někdo nevyfotil a nezhmotnil pro mne tak výjimečně neopakovatelnou událost. Sama sobě jsem se v duchu smála, jak jsem nepoučitelná a jak opět musím mít víc, než jsem právě dostala… O požehnání od Jeho Svatosti jsem snila roky a teď, když se mi poštěstilo, tak nevydržím v klidu a mám další potřebu. Fotku!
Podle mých momentek před Mánesem jsem identifikovala fotografa, který fotil pro Forum 2000 a zahlédla jsem ho i v sále na Žofíně, takže další mise byla, abych se k němu dostala a vydyndala případné záběry z jeho kamery…
Odchytila jsem ho v zákulisí a svěřila se mu s mým příběhem „Dalajlámu vidím častěji než moji mámu” a jak jeho fotky mají pro mne cenu zlata k doilustrování příběhu o splněném snu:-). Vyslechl si mne a já chápala, že takových lidí za těch pár dní budou tisíce s obdobnými žádostmi. Nic mi neslíbil, ale přesto si vzal můj email a řekl, že se uvidí, jestli mu časoprostor dovolí. A já vyslala další přání, ať se mi poštěstí a ty fotky jednou přistanou v mé schránce.
Abych nic neponechala náhodě, tak jsem ještě odchytila Martina Bursíka, kterého znám jen z TV, ale který přesně v ten kýžený moment stál vedle mě a oba jsme se dotýkali Jeho Svatosti společně. Opět jsem mu řekla moji „story” a on se smál, že je to velice vtipné a že mi pomůže. Pak jsem ještě uprosila kamaráda, aby za mne orodoval a světe div se, včera mi přistály ve schránce!!!
Já se opět zalykám vděkem a neuvěřitelnou radostí, jak se mi to opět poštěstilo, že se mi dostalo to, proč jsem myslí hypnotizovala vesmírné soustavy, aby mě vyslyšely:-))).
Zírám na ty fotky, celé tělo mi brní, šimrá mě na hrudi a já se klaním nejen Dalajlámovi, ale hlavně Ondřeji Besperátovi, autorovi těchto autentických záběrů, který jako oficiální fotograf konference Forum 2000 celé dny běhal a cvakal všechnu tu nezapomenutelnou nádheru - unikátní atmosféru kolem Jeho Svatosti v Praze a ještě v tom hektickém frmolu dnešních dní si našel chvíli, aby mi je poslal.
Jsem neskonale vděčná a budu až do smrti, protože jen díky němu tento okamžik zůstane pro mne věčný….
Děkuji Ondřeji, nechť se Vám Vaše laskavost a dobrotivost miliónkrát vrátí!!!