Jsem z toho prostě paf. Nestačím zírat, kolik žen vede kreativní životy a sdílí své vlohy a osobnostní dary s ostatními. Opravdu, smekám před všemi, jež mají své záměry a tvoří a inspirují českou populaci. Soutěž se chýlí do finále a já pozbývám slov v té záplavě moderní pisatelsko-sdílné tvořivosti, protože je nás jako hub po dešti.
Svým způsobem nejsem mladá, ambiciózní ani „selfie“, jako nová generace, která má sebeprezentaci prostě v těle a absolutně bezostyšně se ukazuje. Blog jsem začala psát teprve před rokem a je to jen vina mé introvertní povahy, že jsem se svou Cestou i kůží nešla na trh daleko dříve. Ale nelituju, Jsem ráda, všechno jsem si v sobě aspoň pěkně hezky uspořádala a teprve pak začala zveřejňovat svá moudra:-)
Svět bloggerek je mi stejně tak trochu proti srsti, protože většinou postrádá bazální eticko-morální hodnoty, ale žijeme ve 21. století a ať chceme nebo nechceme, je nedílnou součástí světa showbusinessu a reklamy.
Nebudu soutěž hatit je dobře, že „umění-snažení” značky zvučných jmen podporují a že někdo ocení tu titěrnou práci, kterou blogování vyžaduje a málokdo z ní má na živobytí. Každopádně stále je to jen byznys, svět peněz, komerce, ale bez toho se prostě neobejdeme.
Obrovskou poklonu má ode mne Anie Songe, která tak úžasně spontánně bloguje už několik let a veřejně poděkovala, za svou nominaci, ale že se jí letos účastnit nechce. Je obdivuhodné, že tato usměvavá modroočka, umělkyně, „láskyplná influencerka“ tělem i duší otevřeně přiznává, že „se v tomhle světě necítí dobře a prostě do něj nepatří, takže ho ráda vynechá." Velká škoda, letos by to určitě vyhrála!!! A právě ona by podle mne byla skvělá, ukázková „role model“ pro současný svět bloggerek.! Ale naprosto chápu, jsme obě z jiného světa a těsta:-)))
A musím se sama sobě smát, jak mě občas mě zachvátí vlna ambicí jako kdybych byla mladá puberťačka, která chce dobýt svět a ukázat všem, že její talent je nej:-))).
Už v létě jsem si v Marbelle ve Španělsku kupovala boty a róbu, abych na pódiu vypadala za dámu. Ted se směju jako pominutá jak jsem bláhová. Ale stejně je to krásné, jak nás ty budoucí virtuální imaginace vždy povzbudí a oxytociny se rozproudí a happy hormon disko tancuje v naší mozkovně jako by byl rokenrolový král. Bez vizí by byl náš život pouhé pachtění bez radování...
Napadla mě taková kulišárna, abych získala více hlasů, tak jsem chtěla motivovat hlasující, že na vyhlášení z recese přijdu v pohorkách a s krosnou na zádech, abych těm vymóděným modelkám vyrazila dech a byla jedinečně originální, ale ony by to zřejmě nepochopily.
Není ani tak těžké se smířit s faktem, že já sama i mé psaní a vyjadřování má jiné dimenze, které ne každý pochopí. Hlavně že to chápu já, že jsem mimo mísu tohoto konzumního pozlátka, ale stejně jsem si říkala, že „kdyby náhodou“, tak bych si i po roce ke kadeřníkovi zašla hahaha.
Takže na viděnou v lese, ne v Karlíně:-)))
PS. Ale hřeje mě u srdce, jaké blogy se v kategorii LIFE dostaly letos do finále. Opravdu skvostný výběr a můj největší obdiv má bloggerka „Deník Raka“, jež sdílí svůj příběh s boji s rakovinou.