© 2016 - 2018 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round

návštěvníků

Horečka dengue nebo malárie jsou tropické lapálie

February 17, 2017

 

Jsem nějaká zpomalená, unavená a ani moře mě neláká...

To teda není normálka, každodenně srším elánem a bujím energií a teď jsem jako lenochod, který celý den prospí a plouží se jako d uch. Tuto „ne-JÁ fázi“ připisuji psacímu vyčerpání a únavě z evropské pouti, přece jenom civilizace mému zdraví prospěšná není:-).

 

Chtěla bych se radovat, skákat a dovádět, ale ani duše už nepulzuje v rytmu, jenž je tak příznačný pro mou spontánní autenticitu. Jsem jako zpomalený film a v mysli mi vyskakují vzpomínky na prožitky , jako by byly z filmů pro pamětníky. Vždycky se zmátořím, plavu, medituju a výletuju... Nově příchozí přátelé mě postaví na nohy a vlijou krev do žil a já opět ze sebe vydoluju dostatečné zásobárny energie, srším radostí, zářím štěstím a potlačuji vše, co mě souží. A pak mě únava zase složí.

I když mantra: „Jsem zdravá jako řípa, bezbolestná a imunní vůči všemu a všem“, statečně zabírá celá léta a funguje stoprocentně, protože jsem nebyla nemocná ani nepamatuji, moje tělesná stránka prostě strádá. A akutně volá o kapku pozornosti.

 

SOS, volá zarudlá kůže na krku a na hrudníku, svědivá alergická vyrážka na celých pažích, permanentní teplota neklesá. Nejprve jsem si myslela, že je to alergie na slunce, i když to nějak logicky nepasuje, abych měla sluneční alergii po tom, co jsem tady celé dva měsíce, používám opalovací krémy s vysokým UV faktorem a nikdy se neopaluji na přímém slunci, chráním se a pobývám ve stínu. Nebo že by alergie na nějaké ovoce? To zase nesedí ke mně, já nikdy žádnými negativními reakcemi na potraviny netrpěla. Svědí to jako prase, ale vždy se to nějak vstřebá. Když je mi fakt ovej,nejlépe funguje Claritine nebo Zyrtec, na jakékoli alergické symptomy zabírají skvěle a tělo vždy uvedou do normálu. Poslední dva dny jsem byla v jednom ohni, zajímavé, že teplota je pouze na některých oblastech těla, hlava nehoří, ale hrudník a paže jsou zapálené.

Co naplat, už je načase vyhledat lékaře.

 

Sednout si na skútr a dojet čtyři kilometry na kliniku si netroufám, jsem slabá jako moucha a určitě bych sebou v nějaké zatáčce sekla. Naštěstí mí sousedi se o mě pěkně starají, indický záchranář mě veze opatrně a neustále utěšuje, že to bude dobré. Mlčky přikyvuji a jediné na co myslím, je, ať se mi brzy uleví. Jako na potvoru na rozcestí je policejní hlídka uniformovaných policajtů v bílých košilích a černých lakýrkách. Jezdím tudy skoro pořád, ale až dneska tady stojí, vyzbrojení přísnými pohledy a lačností nad tučností pokuty. Samozřejmě, že nás odstaví, můj řidič bez helmy a bez řidičáku s cizinkou, to bude tučná suma. Mladý ambiciózní policajt na fakt, že jedeme do nemocnice nereaguje. Přísně nařizuje, ať sesedneme a požaduje licenci k řízení. Pod rozvětveným stromem ve stínu stojí další čtyři vyšší šarže, ujmu se scénické improvizace a mířím mátožně k nim. Automaticky se mi spustily slzy a má žalostná mluva, že jedeme do nemocnice odzbrojí i ty největší tvrďáky, mávají ať rychle jedeme k doktorovi. Děkuji, to aby kvůli prohlídce jim cizinka lekla u silnice si na triko nevezmou. Díky Bohu za jejich pochopení.

 

Obyčejná čekárna a ordinace v jednom je celkem útulná, mladý doktor mě vyzpovídá, co mě trápí, sestřička mu přizvukuje a asistuje. Změří mi tlak a oznámí, že mi vezmou krev na testy, jestli jsem slabá a vyčerpaná, dají mi infuzi. Zatím s díky odmítám. Doktor sám v bílých rukavicích mi odebírá velkou ampulku krve, ale co to, neteče, pěst mám zaťatou, ale žíly nespolupracují... Já, držitelka bronzové Jánského plakety v dárcovství krve a nejde ze mne ani kapka, sestřička něžně mačká mou paži až se žíly umoudří a spustí. Ampulka se pomalu zaplňuje tmavě rudou tekutinou. Oba se odeberou do druhé místnosti, kde v rámci svých možností krev vyšetří. Prý mám zvýšený cholesterol, netuším z čeho to může být. Prý z hodně mastného jídla, masa. Poprvé se usměju od ucha k uchu, jak bizarní to je, maso nejím, maximálně jednou za týden rybu a smažené či mastné jsem na talíři neměla ani nepamatuji, celou dobu tady jím klasicky rýži a dhal (čočku), dobrovolná dieta je totiž naprosto chutná, k tomu dostatek zeleniny a ovoce. Tak pak je to genetické:-). Vypisuje formulář na krevní testy, zaškrtá, co se dá a brzy mi zavolá.

Zaplatím účet ve výši jednoho nájmu a loučíme se. Už teď je mi lépe.

 

Výsledky krve se dozvím do dvou dnů, zatím sosám kokosovou šťávu, zobu ajurvédské pilulky a nějakou super zdravou tekutinu. Antibiotika zatím odkládám, prášky už jsem neměla léta a tak si počkám na finální verdikt, co je třeba.

Nyní přijímám sázky: „Je to horečka dengue, malárie nebo nějaká jiná nevyzpytatelná viróza?“

 

Na tom nezáleží, hlavně ať už jsem brzy zase zdravá a usměvavá. A hlavně, aby se o tom nedozvěděla maminka hahaha.

Please reload