Někdy musíte dlouho trčet na místě, abyste věděli, jak vám to cestování chybí;-))).
Vydávám se na výlet, změnit ovzduší, tentokráte to bude Hampi. Pláž vyměním na pár dní za posvátné území skalnatých ruin.
Poprvé v životě jedu ve spacím autobuse, to, že má hodinové zpoždění odjezdu pominu a ráda odpustím, vydrápu se na lože do prostorné vzdušné kóje u stropu a uvelebím se jako královna ze Sáby.
Jízda je to opravdu přepychová, ležím na zádech a zřím pohádkové výjevy, kam se na to hrabou televizní kanály.
Je to něco úchvatného, v černočerné noci pluju korunami stromů a palmy se míhají jako by byly živé a hvězdy na nebi jsou tak zřetelné. Mršky jedny mi jednou pro vždy musí vysvětlit tajemství, jak to, že když my jedeme, ony neustále zůstávají na jednom místě nehnutě a jsou stále na stejném místě....
Pozbývám slov, tento přírodní teátr míhající se za sklem je uchvátný, ani se mi nechce zamhouřit oči. Ale tak krásně to kolíbe a na vrchním patře háže, až mne jízda za hranice všedních dní poznenáhlu uspí, ráno po příjezdu budu čilá jako rybička. Děkuji ti Indie, jsi skutečně neuvěřitelná.
Na jízdence je tučně vytištěno, že je přísný zákaz vnosu alkoholu a drog na palubu autobusu. Překračujeme totiž hranice jiného státu Goa – Karnataka a tato pravidla se přísně střeží. Někdy uprostřed noci odhrne policejní důstojník závěs u mé závěsné postele, posvítí baterkou na mou batožinu i na mne a udělá přísnou kontrolu. Jsem čistá jako lilie ale vyzývám vás, nezahrávejte si s ohněm a už vůbec ne s indickou policií, to žádnému cestovateli za to nejstojí:-))).
Ale teď už vážně sladké sny!