Mahalaxmi Dhobi Ghat - prádelna v Bombaji poháněná lidskou energií

May 17, 2017

 

 

Myslela jsem si, že slumy v Bombaji jsou největší zajímavostí, ale přijde mi, že jsou spíše turistickou atrakcí, aby se lidé přesvědčili o vlastním bohatství a mentálně pochopili, jaké štěstí měli, když se narodili tam, kde se narodili…

Mou rozpačitost ze „slum reality show” ovšem přebilo jiné místo, které je naprosto autentické a přirozené a turisty ne tak vyhledávané. Ale ekologické nadšence, mne nevyjímaje, to tam jistě přirozeně táhne:-).

 

Zavedu vás dneska do „Dhobi Ghat”, což v doslovném překladu „místo, kde je práno pádlo”. Tato oblast v Bombaji je stará už 140 let a tady stovky lidí dennodenně hrbí svá záda a dřou si prsty a močí ruce v mýdlové vodě, aby jiní byli čistě ustrojení či usínali v bělostném povlečení v hotelovém pokoji!

Je to k neuvěření, v open space prádelně se nachází 1 026 cementových van a toto impozantní pracovní místo je viditelné z mostu od stanice Mahalaxmi a všude, kam oko dohlédne, visí čisté prádlo plápolající ve vzduchu a sušící se na slunci pro své majitele.

 

Tato „největší lidská prádelna světa” je úžasně fotogenická. Cvakám fotografie z mostu, ale najednou mě popadne velká touha se dostat dovnitř. Zkusím to. Sestoupím po schodech a zahnu doleva. Jen co vkročím do brány prádelny, zastoupí mi cestu jacísi vyparádění mafiáni v černých brýlích a požadují vstupné 600 indických rupií, což mě překvapí. Kývám, že dobře. „Kde je okýnko recepce, kde si mohu koupit vstupné?” Pánové vrtí hlavami a dlouhosáhle mi vysvětlují, jak to tady chodí a mi okamžitě docvakne, že žádné neexistuje a tato extrémně závratná částka je to pro ně prostě bakšiš, jenž „prý” odevzdají ve prospěch komunity. Nevěřím jim už ani slovo, vím jak to v Indii chodí, oni si strčí peníze do kapsy. Jsou to tzv. pouliční „vyděrači", kteří nepracují, jen zevlují na ulici a vydělávají si tím, že balamutí turisty. Jejich arogance mě unavuje. Děkuji a vzdálím se. Dvě stě korun není moc za atraktivní vstupenku do místa, kde jsem ještě nikdy nebyla, ale mám neblahé tušení, že to jsou lháři sedmilháři. Věřím v instinkty. Nevadí, i kdybych si nafotila jen okolí, to mi úplně stačí, jako vždy je indicky impresivní:-).

 

Obhlížím si uličky, stánky, zahnu za roh a jsou tam další vchody! A u nich nečíhá ani noha, hurá!!! Já to věděla, že se tam dostanu. S respektem vstupuji dovnitř a k mému údivu, všichni ti dříči stojící po kolena ve vodě odpovídají s úsměvem na mé pozdravy. Mile kývají na mé dotazy, zda si je mohu vyfotit. Tak toto je atrakce nad všechny historické památky či veleslavné budovy, zde lidská energie čistí to, co je zašpiněné. Nádherné. Samozřejmě fyzicky neskutečně náročné, ale smysluplné. Hned se ke mně přichomýtne výřečný Ind a začne mi zběsile ukazovat místní rarity a krmí mě historickými fakty i zajímavými detaily.

 

Tak to chodí všude ve světě, tito „přirození” průvodci na svém umu vydělávají, mluvu mají jako prostředek obživy. Většinou je každý odežene, protože nechce zaplatit ani 20 Kč za grandiózní výklad místního obyvatele, já ale ne, vím, že on peníze potřebuje a navíc mě zavede na místa, které bych sama asi minula. Vím, že mu nakonec zaplatím, ale ráda to udělám. Vidím, že má ručičku zdeformovanou obrnou, takže fyzická práce je pro něj asi nemožná. A nehledě na to, že je lepší mít živého průvodce než jen seladonům vysolit prachy u brány a oni se mi za zády vysmějí, že jsem další hlupačka turistka, jež nechala nachytat a zaplatila:-).

 

Takže prádelnová show právě začíná! Jsem nadšená. Provádí mě pro volné prostoru, kde mi ukazuje cementové nádrže/vany. Čtyři slouží k jednomu vyprání, v prvním je mýdlová voda, kde se prádlo odmočí, aby se špína odstranila a v dalších třech se pak postupně přepere, aby bylo dokonale čisté. Žádné mašiny, pračky, sušičky! Nic takového, jen pravá nefalšovaná lidská píle, která na jakoukoliv nečistotu vždy hravě zabere. Je to neuvěřitelné, tuny a haldy prádla čekají v obrovských pestrobarevných hromadách, tady jsou džíny, tady sárí a tady zase dětské oblečky. Vše se pěkně třídí. A každý člověk do jednoho živelně pracuje, i když je pravé poledne a slunce žhne. A co je největší pikantérie této prací mašinérie, nejsou tady pradlenky, ale prádelní muži, takzvaní „dhobis"! Každý totiž ví, že praní prádla není žádná sranda:-).

 

Obdivně vše vnímám a pozoruji tu houževnatou energii, která je odměněna pravděpodobně jednou rupií. Ukazují mi obrovské kádě s vařící vodou, kde se vyvařuje prádlo z nemocnice. Procházím různými zákoutími a odivně smekám nad místníma vymoženostmi. Můj průvodce je opravdu expert, protože mi ukazuje minimalistické taje, které mi vyrazí dech. Samozřejmě, že i zde ve městě vánek vane a potřeba klamerek (pro všechny neznalé, ostravské označení pro kolíčky na prádlo) pro nespočet oblečení by byla každý den miliónová. Ovšem průvodce mi ukazuje, jak jsou rožky oblečků jednoduše vloženy mezi dvě prádelní šňůry, takže krásně visí ve vzduchu. Jak nápadité a prosté. Ukazuje mi bambusové tyče, kterými se prádelní šňůry manipulují, nahoru dolů, podle toho, jak je prádlo těžké.

Bere do ruky malý látkový čtvereček zavěšený na košili, kde je způsobně napsáno datum a z jaké části města prádlo pochází. Toto označení má každý jednotlivý kus, nedokážu si představit tu administrativu kolem! Ale funguje určitě dokonale, vždyť tato prádelna funguje už více jak jedno století!

 

Následně mě vede mě do budovy, kde prádlo žehlí. Opět jen a všude samí muži. Žehličky tady mají pravé nefalšované historické na žhavé uhlíky. Průvodce „žehliče" uprosí a on mi ji na chvíli půjčí do ruky, ani s ní skoro nepohnu jak je těžká a to jsem si myslela, že mám páru... Ale kdepak, tady bych si ani na chleba nevydělala:-). Tak mu předávám jeho nástroj a jen koukám, jak jeho ruka kmitá, v naprostém soustředění precizně žehlí kalhoty a ty jsou bez jakéhokoliv kazu štosovány do úhledného komínku. Všem mužům tady patří hluboká poklona.

 

Vystupujeme na střechu, z níž je úžasný výhled na všechnu vykonanou práci, po viklavém žebříku vystupuje rachitický klučík, který nese na zádech uzel právě vypraného prádla, mám si ho potěžkat. Opět si mi zdá, že váží tunu, oni se smějí, že ne, pouhých šedesát kilogramů. Uf a ještě s ním šplhá na střechu.

Další sekce už má obrovské prací bubny, zde je prádlo bělostně čisté, zde se pere pro hotelové korporace. Pracanti jsou zpocení, ale stále usměvaví, někteří už únavou padli a odpočívají ve stínu na holé zemi. Jiní obědvají a přijímají potřebné živiny aby opět dřeli do úsvitu. Je načase vzdálit se, nedělá mi dobře, když vidím, jak jiní dřou a já je okukuji. Průvodci štědře zaplatím, protože toto místo je vskutku nezapomenutelné. Ten se tetelí radostí, že si vydělal.

 

Jediné poselství tohoto sdílení je, abyste až se ubytujete v hotelu kdekoli na světě mysleli ekologicky a humánně. Snažně vás prosím, nechávejte si měnit ručníky, osušky a povlečení denně, ale jen pokud to je nezbytně nutné. Šetře energii jiných lidí, šetřete a myslete úsporně!

 

Namaste.

 

 

 

Please reload

© 2016 - 2020 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

návštěvníků

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round