Já návraty do vlasti tak dramaticky neprožívám, beru je jako přirozené součásti cesty, ale stejně jsem se přistihla, že až v Evropě si výskám, co opět můžu dělat bez ostychu a co mi skutečně chybělo.
Můžu pít vodu z kohoutku, a když si čistím zuby, tak si v klidu vypláchnu pusu, protože takový luxus si skoro v žádné jiné zemi dovolit nemůžete a musíte standardně používat jen balenou vodu.
Nemusím vykonávat potřebu v podřepu nad dírou v zemi, ale spokojeně se usadit na záchodové míse s čistým prkýnkem a zásoby toaletního papíru na všech toaletách jsou jako sen. A záchody jsou dokonce splachovací! Nejsou všude samozřejmostí:-).
Uf, už nemusím napouštět kýbl vody a omývat s ním výkaly všech ostatních. Ruce si umyju pod tekoucí vodou a mýdlem, aniž bych ho musela dolovat z batohu.
Z ničeho nic mám k dispozici skříně a poličky, do níž si můžu vybalit obsah zavazadel a nemusím je mít neustále natlačené v batohu.
Mohu si vyprat prádlo v automatické pračce a je krásně voňavé.
Obsah nákupu z obchodu je čistý a celý ho můžu vyložit do spíže, ne jako v Indii, kdy si každou jednotlivou položku musím důkladně umýt pod tekoucí vodou, abych sundala nánosy prachu z plechovek, sklenic s medem, zubní pasty, balíčků rýže, atd.
Po čem opravdu prahnu vždy, je náš typický čerstvý chleba, tomu voňavému bochníku s vypečenou kůrkou se nic na světě nevyrovná! Kyselé zelí a tatarka, to jsou první položky na seznamu, jako i tatranky a mléčné řezy Mila:-).
Nemluvě o svíčkové a bramborovém salátu!