© 2016 - 2018 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round

návštěvníků

Doma je doma, ale uf, ta rutina

June 19, 2017

 

 

Ať chce či nechce, každého cestovatele bez výjimky čeká prozatímní konec jedné cesty. Otisky botasek se přestanou pravidelně zarývat do planety Země, stopáž se přeruší a je třeba srovnat se psychicky s tím, jak bolí dosednutí na tvrdou zem. Ať už jste z jakéhokoliv místa na světě, je to vždy stejné. Navrátivší scénáře poutníků jsou si víceméně podobné jako vejce vejci. Nevyhnou se žádné barvě pleti, ani věku či původu. Jste-li Češi, Moraváci, Američani, Holanďani, Brazilci, Izraelci nebo Kiwi, na tom vůbec nezáleží!

Všichni si na vlastní kůži prožíváme prvotní euforii z návratu, přivítání s rodinou, přáteli. 


Nejprve si procítíme neskonalou vděčnost, že jsme se vrátili živí a zvládli vše podle itineráře. Ano, opojná extáze z nespočtu milujících objetí, která nás doma čekají je nevyčíslitelná a na okamžik zažene chmury. Představy dychtivých párů uší lačně polykající naše pravdivé příběhy a cestovní epizody je lákavá. Ale stejně jako parfém vyprchá z těla. Najednou i vzrušení z uskutečněné cesty se vytratí do neznáma, zčistajasna vybublá a vychladne. Exotika dobrodružných historek je už nuda a není nikdo další, koho bychom vyprávěním ohromili. Projektor přehrává tytéž fotky pořád dokola a z úst se řinou stejná slova a monotónně je opakujeme jako na kolovrátku, už i nám samým připadá, jako by naše unikátní postřehy vyčpěly a ztratily lesk zajímavosti.

 

Faktem je, že nic není permanentní, takže následuje vystřízlivění a neodkladné smíření se s realitou, rutinním prožíváním, jež mnohdy převálcují psychicky i ty nejodolnější jedince. A nenechte se mýlit, i ti nejodvážnější se promění ve sraby a zachvátí je panika z nudy všedních dní.

 

Jak z toho ven? Nezbývá nám nic jiného, než se znovu ponořit do vlastního nitra a vydolovat z něj odpovědi na toužení, co přesně od života čekáme. Tak se nejlépe vyrovnáme se zařazení zpět do společnosti, jejího systému, režimu denních povinností a prázdnoty nezbytností.

 

Samozřejmě je to velice psychicky a emočně náročné, prozatímně strádáme, ale stesku po svobodném pohybu a novotě každého okamžiku se prostě nevyhneme. Zaručeně funguje, soustředíme-li se na sebe a nepopíráme vlastní pocity a nervózně smuteční rozpoložení.

 

Zařadit se opět do stereotypu, sžít se s rutinou je běh na dlouhou trať, nehledě na to, že jsme si přivezly „cestovatelské vši“, které nás svrbí a trápí, pohání naše vrtochy a jediné východisko jak se vysvobodit z otěží nesvobody je opět prchnout vstříc dobrodružství.

 

Je to normální, nestyďte se za své pocity, máte na ně nezadatelné právo. Jste-li cestovatelem tělem i duší, jsou zcela pochopitelné. Pokud doma strádáte, trpíte a jediná šance jak z bludného kruhu ven je plánování nové cesty, pak si toto povzbuzení dopřejte. Opájení se novými plány, střádání nových představy a vizí kam se opět poděje nikomu neublíží a jsou nejlepší terapií, zajistí virtuální útěk z reality šedi obyčejného života smrtelníků a vlijí vám naději do žil.

 

Je to naprosto samozřejmé, že prožitky navrátivších jsou intenzivní, dosti těžko sdělitelné pro druhé. Život bez neustálého pohybu a setrvání na jednom místě najednou nedává smysl. Jsme jako na trní, chybí nám každodenní inspirace, esence novoty, zážitků a vjemů, potkávání a sdílení s různorodými národnostmi, kulturními odlišnosti.

Všude jinde to jen překypuje extravagancí a sounáležitostí, ale doma je už všechno známé, staré a ohrané, ohmatané. Činnosti jsou opakující jako přesýpací hodiny.

 

Melancholie nás určitě přepadne a toulavé boty na nás cenní zuby, abychom je nenechávali dlouho o samotě. Stýská se jim po houževnaté půdě Země stejně, jako se stýská našemu srdci po nových zážitcích. Připravte se na to náležitě a obrňte se, jak nejlépe dokážete. 


Není to jednoduché, ale zvládnete to!

Please reload