Je po dešti...
Jako zázrakem když prší, následně se vždy vše tak krásně vyčistí, je to neuvěřitelné, jakou má déšť očistnou moc. Propršelo celou noc;-). Meditace s východem slunce je dneska obzvláště vydařená, obloha je naprosto průzračná a panorama sopky Mt. Rinjani je jako na plátně toho nejlepšího malíře. Ani mráček nekazí tu dnešní podívanou. Sluníčko se pomalinku souká zpoza vulkánu, ale chce se mu, jeho bělostně žlutavá aura je jemná jako petrklíče z jara a má duše jásá. Jsem to já, kdo to tak vnímá, já, která místo aby zavírala oči a meditovala jak jen zírá jaká je to nádhera. Jak jeden východ slunce může proměnit den v extázi žití. Slunce se třpytí a není nic, proč bych si dělala vrásky. Tělo sice touží po klidu a poloze ležmo, ale mysl už se pomalinku probouzí z jógového kóma a je více pružná;-))).
Každý den je o něco lepší než ten předcházející, pokud si to nastavíme ve své mysli. Tak se nám poštěstí, že radování nebude podmíněno penězi či pracovními úspěchy, ale budeme se radovat z maličkostí. Prkotiny proměníme v perly bytí, jež nám vykouzlí úsměvy na tváři a rozradostní okolní životy. Snahy o osobní proměny se pomaličku polehoučku zapracují do vědomí a uskuteční, aniž bychom si toho byli vědomi. Touha podvědomí způsobí, že to budeme MY ve své vlastní velikosti, osobnostní kráse a jedinečnosti důstojnosti. Pravé já zaťuká na dveře našeho srdce a my ho s radostí uctivého hostitele uvítáme s otevřenou náručí. Dojde ke spojení. Souznění a propojení. Sladění vnitřního já s vnější vizáží. A to je ta největší životní výhra. A já už vyhrála nad lačností nevědomosti, ignorancí a marnivostí. Oplývám vděčností.
Je na čase ze sebe smýt to minulé. Rozpustit neduhy a pochyby v moři přítomnosti, kde mi nic nebrání plnit si své sny. Každý máme tyto možnosti a nezáleží na místě, kde se právě vyskytujeme, záleží jen na naší odvaze a jak svůj osud uchopíme a kam se nasměřujeme;-). Štěstí totiž není jen pojem z knihy, ale je to dokonalý pocit z vlastního uspokojení jenž je penězi nevyčíslitelný.
Vrhám se vstříc náruče tyrkysového moře a oklepu se;-). U nás v když prší, tak se v českém rybníce voda oteplí, ale tady v Indonésii se naopak moře ochladí. Po ránu je tak osvěžující, že se mi prokrví všechny dutiny;-). Proto tak oduševněle dneska píši hahaha. Uplavu asi kilometr, prohnu se v pozici mostu a jen tak blbnu. Vodní jóga je prostě fajná, viditelně únava odplavala do neznáma a savasana na mořské hladině je dokonalá, jen si musím dávat bacha, abych nezabrala a neodneslo mě to z Indonésie do Indie;-). Ležím jako mrtvolka, kroužím kotníky a unaveným zápěstím. Do zadní části těla mi moře pumpuje vitamíny a shora na mě svítí slunce a dodává energii, dokonalá kombinace uzdravující terapie. Opět zavřu oči a spokojeně předu si. To, že je krásně na světě, mi nikdo připomínat nemusí, každá buňka mého těla to totiž cítí a vrní v blaženosti spokojenosti. Halelujá, jsem to zase já!!!