Z Indie hodně lidí šílí, ale já ji miluji.
Ne všechno se mi tam líbí, ale v globálu je tam krásně.
Je fakt, že Dillí jsem se vždy záměrně vyhnula, chaos, ruch a davy nejsou zrovna můj šálek kávy, tudíž vždy vyčkám na letišti než bude příhodná doba naskočit na autobus do Dharamsaly či zpět na letadlo, které mě opět odnese do další zaslíbené země.
Pokud je přenocování nezbytné, pak volím neutrální území v Dillí, nazývá se Majnu-ka-tilla, kolonie, kde v převážné většině žije tibetská komunita hlavního města.
Je to něco jako u nás oblast hlavního nádraží, akorát místo polehávajících bezdomovců a somrajících feťáků jsou tam snaživí Indi, ale hlavně usměvavě laskaví Tibeťani a spořádaní mniši. A právě tento bod je dopravním uzlem pro autobusové spoje do Dharamsaly a dalších „spirituálních“ míst Indie.
Tato část je dokonalá a já to tam mám ráda. Pozoruji, jak se všude producírují šafránové róby, mezi tím vystajlovaná mládež alá Amerika, ale přesto toto území má v sobě určitou noblesu a spořádanost. A navíc se tam cítím bezpečně, i když člověk nesmí své instinkty povolit ani tam a musí být stoprocentně ostražitý. Je přece v Indii;-).
Pro mě je to tady jako rajská oáza, kde se cítím mezi svýma. Všude vyhrávají budhistické mantry, v každém obchůdku, hotelu se na Vás směje obličej Jeho Svatosti Dalai Lamy zarámovaný ve zlatém rámu, můžu si dát momo (tradiční plněné tibetské knedlíčky) či jejich super syté polévky Thenthuk nebo Thukpa. Možná vás překvapí nebo dokonce šokne, že nejsou vegetariánské:-).
Všude jsou k dostání tradiční tibetské suvenýry a budhistické artefakty, jako i „fejky” oblečení, samozřejmě za bezva ceny.
Ovšem nejlepší je posedět si v kavárně a vidět na vlastní oči, jak se mniši bezprostředně druží, usrkávají kafíčko, pojídají dortíčky a listují ve svých zbrusu nových iPhonech a iPadech jako by se nechumelilo a to, že mají i Facebookové profily už dávno není žádné tajemství, spíše veřejné šílenství.
Má nejoblíbenější kavárna je RIGO COFFEE HOUSE a mají čisté záchody a ještě vám zabalí proviant na cesty. Jsou prostě úžasní, skvělé služby i chování. A designově si připadáte, že jste klidně v Praze:-).
Majnu-ka-tilla má jedinečné kouzlo a pokud nevíte, kam v hlavním městě hlavu složit, je tam pár přívětivých hotýlků, prostých, ale odvážím se říct bezpečných. Já mám vyzkoušený WONGHDEN HOUSE, tehdy byly ceny kolem 800 rupií za pokoj bez příslušenství.
A taxi z mezinárodního letiště je za hubičku, vejdete se do 150 Kč a pokud si vezmete „předplacené taxi“ (hned u východu z letiště), můžete si být jisti, že vás nenatáhnou a bezpečně dovezou do cílové destinace. Pokud máte velkou bagáž, na místě je roj Indů, kteří mají šlapací rikši nebo obyčejné vozíčky, na které vás naloží i s cestovní výbavou a vyloží za deset-dvacet rupií až před ubytovací zařízení. To za tu pohodu a klid v Dillí rozhodně stojí a v přítomnosti těchto sofistikovaných lidí si budete najednou připadat jako osvícení:-)))))))). A navíc přičichnete k všudypřítomné spiritualitě:-).
A ještě na závěr doplním pozdrav, kterým si nakloníte všechny tibetské občany: Tashi Delek (vyslovuj „tašidelé“). Užívá se jako univerzální pozdrav stejně jako u nás ahoj, ale jeho pravý význam je spíše nadneseně: „Hodně štěstí“ a pozdravením se v podstatě vyjadřuje slovní požehnání pro druhé bytosti.
Tož mějte hodně pohody na Cestě a ať se vám daří ♥♥♥