A musela to být právě Praha, abych se dočkala...
Boží prozřetelnost už řídí mé činy a vede mé kroky bezprostředně hladce několik let. Před měsíci jsem se nezištně registrovala na konferenci Forum 2000 a až teď zjistila, že zde bude zářit svou přítomností Jeho Svatost Dalajláma!
Dnes jsem objevila v programu, že v 9:30 hodin má v Galerii Mánes přednášku, ale jen pro zvané. Pozorovat ty privilegované, kteří dovnitř smí vyslechnout si jeho obohacující projevy, bylo zajímavé. Vychutnávám si zde pozici pozorovatele, který vnímá ten neskonalý zájem a vášeň veřejnosti spatřit Jeho Svatost na vlastní oči. Dovnitř se nedostanu, to je mi jasné.
Vytahuji khatu, posvátný tibetský bílý šátek symbolizující požehnání a těším se, až se před touto žijící spirituální legendou skloním. Přijíždí kolona černých nablýskaných limuzín a začíná rej, několik lidí pomáhá Dalajlámovi vystoupit.
Zpozoruje mě jeden pán z ochranky (Tibeťan) a říká:„Jděte se postavit tam do vchodu." Do malé úzké branky, kterou bude vstupovat Jeho Svatost dovnitř. Vytřeštím na něj oči:„To můžu?!" „Ano", postrkuje mě tam, kde čeká uvítací výbor, já nesměle udělám pár kroků a milá slečna mi říká:„Pojďte k nám". Já zírám, s pokorou poděkuji, jsem naprosto odzbrojená jací dobrosrdeční lidé tvoří jeho bezprostřední okolí. Většinou vás všichni odhání nebo si uzurpují právo na Jeho blízkost. Ale tady ne, naprosto žádné hogo fogo ego nebo zákazy, jen milé láskyplné projevy. Jsem z toho dojatá a naprosto paf.
Už se k nám Jeho Svatost blíží, stojím v první řadě vedle pana Bursíka a Dalajláma mu přitiskne čelo k jeho čelu a Martin se ho ptá:„Jak jste se vyspal Jeho Svatosti? Dobře:-).” Je to tak spontánní jako když se potkají staří známí...
Oba se usmívají a Jeho Svatost sepne moje ruce držící bělostnou khatu přivezenou z jeho chrámu a já mu vysmeknu poklonu:„Tashi delek His Holiness".
On mě drží jemně a dotýká se mě. Já mu políbím jeho prsty, usměje se a je vevnitř.
Ten okamžik je nepopsatelný, na tento moment jsem čekala několik let, i když jsem ho viděla na vlastní oči nespočetněkrát a žila v blízkosti jeho residence v Indii několik měsíců až tady jsem se dočkala jeho pravého doteku, jeho požehnání.
Kdo si počká, ten se dočká! A musela to být právě matička Praha, ta naše perla evropská stověžatá, abych se dočkala... Oplývám vděčností za všechny ty milé lidi, kteří mě k němu posunuli a dopřáli mi konečně tu blaženost pocítit na vlastní kůži sílu jeho doteku. Díky, vřelé díky všichni!
Tento den je pro mne posvátný a přestože si myslím, že mám emoce pod kontrolou, tedy aspoň ty negativní, tak ty pozitivní se mnou cloumají jako neposedné hormony… Nejsem schopna slova, vibrace jsou citelné, povznášející a protkané láskyplností.
Zažívám vnitřní třes opředený klidem a mírem. Je to už skoro hodina, co jsem to prožila, ale husí kůži mám na těle od hlavy až k patě stále!
Jen malá vsuvka pro všechny, kteří touží po tom samém, platí jedna „svatá” zásada, na Něj se nesahá!!! Musí on sám, to je posvátná úcta k člověku, který se považuje za ztělesnění Buddhy soucitu. Snažně vás prosím, respektujte ji i zde, na české půdě!
A všem vám přeji, ať se vám to taky poštěstí, buďte jen trpěliví, já na to čekala roky;-))).