Velice si vážím interakcí mezi mými čtenáři, přirostli mi k srdci...
Každé slovo potěší, na dotazy zodpovědně odpovídám.
Někdy už nemám sílu, neustále tady něco chrlím, dávám, sdílím a pak jsem totálně vyčerpaná a pochybuji, jestli to má smysl a najednou se objeví zpráva, která mé pochybnosti naprosto rozvíří a namotivuje mě k dalšímu psaní a inspirativnímu prožívání.
A protože se brzy stmívá, venku je nevlídno a jsme teď více náchylní k melancholii či stesku po tom, co odnesl čas či něco není podle našich představ, tak vás chci aspoň písmem rozehřát:-)
Protože ať se nám to nezdá, cokoli děláme, je důležité a pro někoho přínosné a tyto řádky mě v tom utvrdily:
"Drahá Alex, už nějakou dobu zvažuji, že Vám napíši a poděkuji za to, co pro mě děláte. Odvažuji se až dnes. Jsem v životní fázi, kdy jsem v práci nešťastná, přítel si našel novou a dle něj i vhodnější ženu, a kdy necítím vůbec žádnou radost z toho, že jsem na světě. A pak ráno kouknu na Facebook a tam se na mě smějete vy. Usměvavá, šťastná a neskutečně zářící:-). Asi i díky Vám jsem předevčírem dala výpověď z práce, kde nejsem šťastná. Konečně jsem našla odvahu. Srdce se bude léčit ještě dlouho, ale vím, že to půjde. Dokud jsou na světě lidé jako vy, pak se nic nezdá nemožné. Jste skvělá ženská a já jsem Vám to chtěla říct. Mějte se nádherně."
Sama na Cestách:
"Drahá Vendulko, děkuji za Tvé řádky, je neskutečné, co v nich píšeš a vyjadřuješ a pro mne je to obrovská motivace, abych pokračovala v tom, co dělám. Díky moc, jsem moc vděčná! A hlavně cítím, jak jsi statečná a držím moc pěsti v nové etapě života!!! Představ si, že já jsem dostala výpověď přesně před sedmi lety a tenkrát jsem se rozhodla, že si budu plnit své sny a přestanu se ohlížet na ublížení z minulosti nebo soudy společnosti. Prostě jsem se rozhodla, že budu šťastná (už je o tom i celá kniha www.samanacestach.cz/e-knihy :-), protože i když na každé fotce mám úsměv od ucha k uchu, tak moje cesta byla velice krkolomná a bolestivá, ale já to zvládla… V té houževnaté síle a odhodlání dlí moje ambice, ukazovat všem, hlavně ženám, že my to dáme, nás nic nepřeválcuje a že už nikomu nedovolíme, aby nás položil na kolena. Je to hlavně o důvěře v sama sebe, v to, že všechno špatné je pro něco dobré (i když to právě v ten moment nevidíme) a že vše se děje v náš prospěch!!! Věř tomu a tvůj život prozáří nové světlo plné naděje a víry, že bude líp a budeš obklopena lidmi, kteří Tě milují a inspirují. Držím pěsti a věz, že nejsi sama! To bude tvá odměna, že jsi byla tak statečná a udělala první krok do neznáma! A nevykej mi, jsme Sestry:-) Hodně štěstí ♥♥♥ ♥♥♥ ♥♥♥”
Když jsem toto zprávu svěřila mamince, tak se rozplakala dojetím a emocí, kolik z nás trpí, kolik bolesti život přináší a je jen o štěstí a síle vůle, zda to všechno ustojíme. Každý máme svoje dny, některé exkluzivně blažené v spokojené hojnosti a někdy to stojí za … Ale nejdůležitější ze všeho je to, že se neutápíme v sebelítosti, ale smysluplně plyneme na vlně přítomnosti. Víra v lepší zítřky a v sebe sama je ta nejlepší medicína!
Největší odměnou pro mne je sledovat, jak se Vaše životní osudy vyvíjí. Když mi tenkrát Vendulka napsala, tak měla fotku profilovku, kde byla někde v pozadí a teď její usměvavá tvář září z celé obrazovky. Ta ŽENA se nezalekla, nedovolila smuténce a zklamání, aby jí vír nevlídnosti či ublížení smetl a ukradl ze vzácné pokladnice životní radosti. Jsem na ní hrdá! Vůbec se neznáme, ale cítím, že jsme si velice podobné. Kéž Vás její příběh inspiruje.
A až něco pochroumá vaše srdce či sebevědomí, klidně si poplačte, prociťte si ten pocit ztráty a soužení, ale nenechte splín, aby vás rozložil na padrť. Pak se namalujte, oblečte si na sebe to nejlepší co máte, vypněte hruď a znova kráčejte jako sebevědomé dámy po světě! A pro muže platí nemlich to samé:-)))
Moře lásky a žádné vrásky přeje
Vaše Alexka