Já, Alexandra mám toulavé boty od nepaměti, horkou krev od narození a adrenalin je mým dopingem.

Už několik let žiji svůj Sen a putuji po Zeměkouli, protože cestování probouzí mé autentické JÁ, se vším všudy co v sobě MÁ.

Na Cestách mě popohání jedno souvětí: „VŠUDE DOBŘE, TAK CO DOMA!”

Jsem vytrvalou hledačkou osobního příběhu s jeho skrytým posláním. Svůj život nežiju, ale užívám si ho se vším všudy, s jeho krásami, propastmi i lehkostmi. Už několik let žiju na plný plyn, spontánně a svéhlavě, bez zábran a negativních pocitů, co tomu řeknou ostatní. To víte, že povětšinou lidé závidí a pomlouvají, ale s tím už si hlavu nelámu. Na druhou stranu je mnoho těch, kteří mi to upřímně přejí, povzbuzují za každých okolností a podporují mě, ať se děje co se děje.

Mnozí mne s kapkou ironie v hlase oslovují Všeználku a Všudybýlku, a taky jsem si postupem času vysloužila přezdívku Forest Gamp v sukních, přestože jsem po ničem takovém netoužila. Ale nakonec jsem hodnocení mé osoby moudře uchopila, každý jsme prostě nějaký a stálo to hodně odříkání a meditování než jsem pochopila, že to JSEM, byla a budu vždycky JÁ.

Každý jsme osobitými jedinci a já si až po 30 letech života uvědomila, že respektovat sama sebe v jakémkoli ohledu je nezbytné ba co více, nese své ovoce, šťavnaté a plodné! Jsem jaká jsem, hlavně, že jsem veselá, bezprostřední a svá:-)

Nemám přehnané ambice být modelem či vzorem pro druhé, jen chci zvídavým nabídnou hrst inspirací, které mohou být v mnoha směrech obohacující, osvěžující a snad i povzbudivé. Prozářit několika lidem den je mým záměrem:-)

Nebojím se přiznání, že následování svého údělu je mnohdy těžkopádný boj o přežití, ale zato pak ty nepopsatelně blažené chvíle na druhé straně zeměkoule stojí.

Svatá pravda je, že člověk nemusí opustit ani hranice své rodné země, když to má v sobě zdravě nastavené a naplňuje ho vše co dělá. Bohužel či bohudík já nejsem na rutinu stavěná, potřebuju vzruchy, podněty a novoty, abych se nenudila a byla nespoutaně energická…

V opačném případě ze mne míza života samovolně vyprchá, cítím se slabá, nespokojená a neduživá. Takže jediné východisko jak ukojit mé touhy je vyrazit do neznáma a putovat širým světem křížem krážem. Má závislost pramení v objevování a pozorování, inspirace je můj šálek čaje a roztodivnost přírody včetně rozmanitosti kultur jsou mým denním chlebem. Úplně na vrcholu blaha jsem, když jsem užitečná a pomáhám tam, kde je třeba.

Každému co jeho jest, jen se odvážit vystrčit růžky ze své ulity, odhodit slupky a masky a tradá…

K nezapomenutelným zážitkům máte zelenou!!!

Vřele doporučuji těm z vás, kdo máte podobné vášně či pocity, neostýchejte se, osmělte se a vykročte, nebudete litovat, protože vesmírná odysea začíná právě otevřením dveří do neznáma!