Z uctivé vzdálenosti při každodenní ranní meditaci mne fotografoval neznámý Ind, jako správná jogínka, co nehne ani brvou jsem zůstala nerušeně v klidu a nepozastavila se nad tím. Je zajímavé, že přitahuji pozornost okolí, i když o to nestojím;-).

On však po mém návratu k sobě a přítomné realitě bez ostychu přistoupil blíž a přiznal se, že mě vyfotil bez mého svolení.

„To nevadí", usmála jsem se vlídně, potěšilo mě jeho doznání, protože fotit bez dovolení cizí lidi je neslušné.

Na Cestách při pořizování fotografií neznámých platí nepsané pravidlo, že se nejprve objektu svého zájmu zeptáte, zda na něj můžete namířit objektiv, a až s jeho dovolením zmáčknete spoušť. Respekt a úcta k druhému člověku je nadřazena nad nepozorované pořizování záběrů.

Požádala jsem pána fotografa, jestli mi může poslat fotografie na památku, přece jenom takové momentky, kdy je člověk zachycen bez jeho vědomí, jsou unikátní. On ochotně souhlasil, vyměnili jsme si emaily a on opravdu dodržel slovo a nasdílel mi je, jsou umělecké!

Je milé, že se člověk nesplete a důvěra vložená se vnímá a cenní.

Už nemusím hořekovat nad těmi, kdo mi společné obrázky slíbili a neposlali;-).

Děkuji Chenanovi a jeho galerii. Namaste Ji!