Nejvyhledávanějším výletním místem je budhistický klášter Thiksey, necelých třicet minut jízdy od Lehu. Impozantní stavba rozkládající se na skále je domovem mnichů, kteří si tam spokojeně žijí ve své komunitě a roznášejí mírumilovné úsměvy pro všechny návštěvy.
Nevím, jak to dělám, ale prostě “ne-náhodně” se vždy přichomejtnu k netradičním aktivitám, unikátní zážitky zdobí mé diářové záznamy. Zrovna jako dneska, neděle jako vymalovaná, místo do kostela se vypravím do místní klášterní budovy.
Na schodech rozprávím se starým mnichem a na rozdíl od ostatních občanů Indie, většina mnichů ví, kde se nachází Česká republika, není to pro ně neznámé území jako pro většinu zeměpisných lajdáků. Pravděpodobně jejich znalost vyvěrá z přátelství Jeho Svatostí Dalai Lámy s Václavem Havlem, jež bylo opravdu speciální, mimojiné proto, že okupace Tibetu Čínou má drastické následky a nelidské rozměry asi jako sovětská invaze zanechala na území Československa. Fakt, že Václav Havel strávil několik let ve vězení jako mnoho mnichů, kteří jsou bezdůvodně mučeni a zavíráni do cely, je společná neutěšitelná skutečnost.
Konverzace je duchaplná a obohacující, ale najednou slyším troubení a tohle zvěstuje obzvláště mimořádné události. Hbitě se rozloučím, pokloním a už letím za zvukem rozléhající se do celého údolí. Vyběhnu až na střechu kláštera, kde troubí mladí trubači a svolávají tak všechny povolané na nedělní ceremonii (puja).
Nádherná podívaná, tajím dech a vše pozoruji s údivem, jejich pohyby, nádechy a smysluplné projevy jsou ukázkou neobyčejné disciplíny a jedinečné píle. Jsou obdivuhodní, jak svědomitě vykonávají příslušné procedúry a budhistické protokoly.
O poschodí níž už se scházejí všichni monastiční mniši, mladí, staří i děti, všichni mají vyholené hlavy a červené róby, nejprve dostanou občerstvení - jejich typický tibetský slaně máslový čaj a k tomu kaši. To je budhistická tradice, nejprve se posilnit a pak až se pustit do vykonávaní náboženských rituálů. Chrám je napřed jídelnou a nepozorovaně se pak proměňuje na na zvučný chrám v jehož stěnách rezonují zpěvy a mantry, ozvěny bubnů a hlasných trub. Unikátní představení, jemuž přihlíží náhodní příchozí.
Mou pozornost upoutá malý mnich, odhadem tak šestiletý v brýlích jako italský mafián roznáší všem jídlo a je evidentní, že tento fešák bude jednou velmi významný lama (tibetský učitel dharmy).
Sedím v joginském posedu a sleduji tu neobyčejnou nádheru, synchronicitu komunity budhistického poslání.
Roztomilí jsou dva malincí mniši, kteří se evidentně nudí, ještě asi neprokoukli taje tibetské moudrosti a tak se válí na madracích, dělají opičky a kotrmelce, jsou rozverní a neposední, vyvádějí stejně jako všechny děti na světě. Toto chování se ovšem nesnese s přísným řádem a asketickým jednáním mnišského řádu, dostanou vyhubováno od starších, sice s laskavým pohledem a milostným tónem, ale velice zřetelně. Najednou jako by se proměnili, sedí jako solné sloupy, recitují mantry a jsou dokonalou součástí tohoto budhistického hudebního představení. Před jídlem si čistí ruce desinfekčním gelem od výrobce Himalaya a je evidentní, že jim chutná, protože ho i lízají:-)
Za jejich poslušnost jim podstrčím roličku Mentos s příchutí coly. Zírám na jejich počínání jako na zjevení, oni si ty bonbónky po jednom hezky rozdělí, ale nedají je do pusy, žmoulají je ve svých pěstičkách a neustále počítají, kolik jich mají. Z bílých kuliček se stávají oťapkané a až si s nimi náležitě vyhrají, teprve pak je strčí do pusy. Usmívám se, vždyť pozorovat, jakou obrovskou radost pár bonbónků těmto chlapečkům přineslo, je dojemné.
Pro nás západní civilizaci je asi nepochopitelné, že i tak malé děti jsou obětovány rodinami, aby ve víře v osvícení plnily svá poslání.
Do dnešních dní se tradičně posílá alespoň jedno dítě z rodiny do kláštera, kde se vzdělá v budhistické filosofii (dharmě - Buddhovo učení).
Pro vybrané je to prestiž a nijak netrpí, ba naopak, jsou vyvolení a mají veškerou péči a podporu rodiny. Jejich vyrovnanost, veselost a bezprostřednost jen dokazují, v jaké neobyčejné harmonii vyrůstají a jak jsou se svým životem spokojení.