Ranní překvapení od želví dámy


Takto vypadá spokojená želví máma

Už jsem toho v životě zažila dost, ale miluji, když je něco poprvé. Želvičky jsem jako dítě krmila u kamarádky a pak s nimi plavala na volném moři v Thajsku a obdivovala je na podmořském dně. Jedna mě dokonce pleskla ploutví přes hlavu, asi byla naštvaná, že narušujeme její doposavad klidné teritorium, ale to bohužel k atrakcím potápění prostě patří. Všem ochráncům zvířat se tímto omlouvám, ale tato historka se datuje do doby nevědomé přítomnosti, kdy jsem jen lačnila po zážitcích a jedinečných fotografiích a neuvědomovala si dostatečně následky mého jednání.


Co bylo, bylo a vás jistě zajímá, co je dneska teďka:-) Dnes při joggingu na pláži jsem uviděla dav zvědavců, jinak naprosto prázdná pláž se neobvykle zalidnila, v sedm ráno je skoro každý ještě zachumlaný v posteli.

Ale co to? Proč je jich tady tolik pohromadě? Co přitáhlo jejich pozornost? Tyto otazníky mě přimějí dát se do poklusu. Když v tom vidím, že z pláže cosi nesou k vodě, sprintuji, abych se o ranní show neochudila. Doběhnu k místu a vidím, jak jeden z domorodců násilně tlačí roztomilou želvu do moře. Jí se moc nechce, je rozespalá a jen se osměluje, vždyť moře po ránu teplé není.

Vůbec se ji nedivím, že je pomalá a malátná, vždyť celou noc rodila! Už je ve vodě po bradu a nakonec zaplachtí ploutvemi a probojuje se mezi šplouchajícími vlnami na širé moře. A za minutu není po ní vidu ani slechu, spokojeně prohýří dny s delfíny:-).

Jediné, co po sobě tato dáma s krunýřem na pláži za nechala jsou stopy, připomínající obrněný transportér. Vlastně je toho více, co zde po ní zbylo…


Jak už jsem naznačila, představení u konce není, přihlížející se přesunou k pódium, přesněji řečeno doprostřed pláže, kde zbyl po paní želvě hezký důlek a kolem něj jsou v písku zasetá právě vylíhlá vajíčka! No teda, to je podívaná, kdybych teď spala, tak bych o tento unikátní zážitek přišla. Takový úkaz jsem ještě na vlastní oči nikdy neviděla. Způsobně postáváme v odstupu, abychom bělostné poklady nerozšlápli. Důležití domorodci je úzkostlivě sbírají do kýble a asi po minutě všem direktivně nařizují, že nesmíme fotit. Máchají rukama a jsou nepříjemní. Proč? Netuším, jaké k tomu mají důvody. Je denní světlo, nikdo nepoužívá blesk a jsme v uctivé vzdálenosti a spořádaní. Všemu tomu přihlíží muž zákona, který ovšem nic neříká. Trochu nám bezprostřední dojem pokazili, asi neví, že na celou proceduru koukáme jako na zjevení, zatímco oni takové želví úkazy vidí pravidelně od narození:-). Ale mám pro ně pochopení, oni jsou tady doma, takže úcta.


Když vyloví úzkostlivě všechny viditelné, zrovna vylíhlé poklady, následuje šťouchání proutku do písku, naprosto stejně jako když záchranáři postupují při lavinovém neštěstí. Svou teleskopickou tyčí propichují sníh a tam kde se zarazí, je tělo, které má být zachráněno. Tady není sníh, ale písek a pánové si opravdu počínají zručně jako praví profesionálové mající na