Tradice se musí dodržovat, už před Velikonocema jsme vypadala jako kraslice, takže apríl byl další příležitostí jak si dopřát nezbedných žertíků a zrovna byl na pořadu dne. Probudila jsem se v povznesené náladě, možná proto, že jako rozená dubnová beranka mám smysl pro humor dostatečný a nemístné legrace mě vždy těší:-). Proto jsem se prvního aprílového úkolu svědomitě ujala a vyvěsila jsem na Facebooku post tohoto znění:

„Už několik týdnů jsem měla palčivý pocit, že mi něco chybí… Nemůžu říct přesně co, jestli to bude domácí pohoda, pachuť piva, kouřem zahalené hospody, svíčková a poctivý český chleba nebo soustavné stěžování si a lamentování na politiky, či neopakovatelná vůně jara a pestrobarevně pučící země probouzející se k novému životu…

Každopádně jsem se rozhodla, že toulavé boty na nějakou chvíli uskladním a zakotvím v ČR. Letenka koupená a za pár hodin mi to letí!”

A abych si aprílové roupy užila dosyta, pověsila jsem informaci o mém návratu jak na mou osobní stěnu, tak i na Sama na Cestách (SNC) . Co následovalo bylo ohromující, záplavy láskyplných komentářů a otevřených náručí, jež na mne na rodné hroudě čekají. Jak přátelé, tak neznámí ze SNC mi přáli šťastný let a bezbolestný návrat do reality, dokonce navrhovali osobní setkání. Úplně nejvíc ze všech mě zahřál u srdce komentář: „Upřímnou soustrast”.

Všechny odezvy byly nesmírně milé a hřejivé, povzbudivé, až se mi podlomila kolena ze záplavy lásky plynoucí ke mně z domoviny. Ups, toto jsem asi kapánek přepískla, blesklo mi hlavou. Abych vše uvedla na pravou míru, tak jsem několik hodin poté vyvěsila sdělení: „Vy jste prostě boží!!! Mrkněte se, co je dneska za datum v kalendáři😀😀😀😀😀.”

Někteří to pobrali, jiní okomentovali vstřícně, že jsem je dostala, že se nechali napálit a nebo, že mi to spolkli i s navijákem. Mnozí možná tuto druhou zprávu přehlídli a s odstupem času mě bombardovali zprávami, kdy je přijdu navštívit, že na mne čekají. A za to, že jsem jen využila aprílové demagogie, jsem si vysloužila přívlastky, že jsem hloupá a neempatická. Uf, tak aspoň jsem se dočkala upřímné facky za to, že mi drahá kamarádka připravovala v Praze uvítací ceremoniály. Jojo, člověk si nemá zahrávat s city ostatních. Vím to, a přitom dělám takové vylomeniny…. Odpustťe mi!

Ale já jsem přece jen zkoušela, jak bdělí a pozorní jste. Ti, co mě znají (v současné podobě, ve které několik let putuji světem), by měli vyčmuchat, že tady něco nehraje. Vždyť můj nový, střízlivý životní styl nepřipouští alkohol ani maso (až na výjimky ryb a mořských plodů). V hospodě plné kouře bych se už asi udusila, když jsem pravidelně skoro celých 24 hodin venku na čerstvém vzduchu, atd.

Moje další milovaná osoba mi okamžitě napsala, že se na mě těší a já ji po pravdě přiznala, že je to apríl. Ona zareagovala hbitě: „Ty vole, tak to nestíhám vnímat nějaký apríl.” Možná o tom to je, že v dnešní době už jsou lidé tak zacyklení v denním kolotoči povinností, že ani nevnímají, co je za den…

Nikdo, ani jeden človíček mne neodhalil, někdo možná ano, ale nestálo mu to za tu námahu mi to otevřeně napsat. Až moje tetička, jako jediná, mi večer napsala, jestli to nebyl náhodou apríl, že se asi nechala nachytat. Jak jí to v jejím věku zapaluje je obdivuhodné a celosvětové dění pozorně sleduje a mne obzvláště.

Babička mi vždy říkala: „Na blbosti, to tě užije”, a měla svatou pravdu. Tak mě, prosím, berte s rezervou a můj specifický smysl pro humor akceptujte, to jsem prostě já, spontánně nepředvídavá střemhlavá střela:-)))

Pevně věřím, že mi tuto aprílovou eskapádu brzy odpustíte a až se u nás opravdu objevím, tak mi nedáte košem, i když bych si to za své vtipálkovské nemístnosti právem zasloužila:-). Tímto se Vám všem veřejně omlouvám za způsobené citové újmy a věřte, že jsem nesmírně ráda, že Vás mám!!!

Mávám a objímám

Vaše Vtipálka Alexka ♥♥♥